Pokrytectví soudců a státních zástupců.

V televizi jsem shlédl informaci o tom, jak se sešel výkvět naší justice k jednání. Vyjádřili rozpaky nad novým Občanským zákoníkem a postěžovali si, že státní zástupci nemají svůj zákon (jestli jsem tomu dobře porozuměl).

Snaha uzákonit všechny možné situace občana je marná. Vývoj techniky jde takovým tempem, že je absolutně nemožné zahrnout do zákona nové technologie a zařízení. Nestačilo by, kdyby soudci a státní zástupci dodržovali staletá pravidla? Před revolucí soudci soudili z hlediska závazného právního názoru, že dělnická třída zvítězí na celém světě. Kdo se protivil, šel třeba do uranových dolů. Z té doby nám zůstal v justici jen termín závazný právní názor. Jaký, to už soudci nemusí v rozsudcích sdělovat. Stačí se na tento názor odvolat, a soudci vyšších soudů mohou občana zbavit (byť dočasně) jeho základního občanského práva svobodného pohybu.

Nikdo na seanci nepoložil otázku: Dámy a pánové, platí u nás zákon? Proč neplatí axiom dvoustupňového soudnictví? Jak je možné, že soudce Okresního soudu, soudci Krajského soudu a soudci Nejvyššího soudu nerozeznají trestný čin? Jak je možné, že policie má pravomoc zbavit bezúhonné občany jejich základních práv a uvrhnout je do vazby? Jak je možné, že svéprávní občané nemají před zákonem rovná práva? Jak je možné, že se v našem státě soudí nikoliv podle zákona, ale podle Občanského soudního řádu?

Republika je soudcokracií a částečný policejní stát. Nejvyšší práva mají soudci. Svými rozhodnutím zasahují do státního rozpočtu, zastavují miliardová stavby, rozhodují o zdravotnictví a vše bez zodpovědnosti. Otázku, zda tak smí činit, si nekladou. Porušování Ústavy a Listiny práv jim nevadí. Pošlou občana k soudu v jiné zemi.

Ministryně spravedlnosti mne odkazuje na své podřízené. Sama sice s označením soudních postupů za mafiánské neprohrála, ale nápravu nečiní. Je v tom přísloví o rybníce a kaprech?

V tom vidím pokrytectví soudců a státních zástupců.