Nevinný občane, chraň se před svým soudem!

To je dnešní závěr vtipného komentáře pana M. Komárka v dnešní MF DNES. Je to čtení sice zábavné, ale je mi z něho velice smutno. Smutné je, že Zákon máme vpořádku, ale ti, kteří zákon vykládají, si občany pletou s nevolníky.

Obdobný případ můžete sledovat takříkajíc v přímém přenosu. Začnu trochou fantazie. Představte si, že žijete na venkově, máte zahradu a už na její údržbu nestačíte. Soused je mladý, peněz potřebný a ochotný za úplatu posekat třikrát ročně trávu a na podzim prořezat stromy. Domluvíte se a rukoudáním nebo písemně stvrdíte smlouvu, že za tyto práce sousedovi zaplatíte 500 Kč ročně. Za dva roky vám přestane soused prořezávat stromy a sdělí vám, že změnil smlouvu, za částku 500 Kč bude pouze sekat trávu. 0brátíte se na starostu s tím, že takovou smlouvu nechcete. Starosta rozhodne: Smlouva platí,  500 Kč musíte sousedovi platit pouze za posečení trávy. To se vám nelíbí a obrátíte se na soud. Rozhodnutí soudu můžete sledovat (máte-li čas a výdrž) na   http://dokumentytmobil.wz.cz/ . (ČTÚ  v roli starosty.)

Naše republika má jen jeden Zákon. Jeho nedílnou součástí jsou všechny zákony matematiky a přírodních věd. Dále je to Ústava a Listina základních práv a svobod. Součástí Zákona je také soubor zákonných předpisů (Občanský soudní řád, Občanský zákoník, Trestní řád,….), ale jen v tom rozsahu, který neodporuje výše jmenovaným zákonům. Z tohoto hlediska je třeba Občanký soudní řád právním paskvilem.

Důkaz: Listina práv zaručuje všem svéprávným občanům rovná práva. Kterýkoliv absolvent právnické fakulty se může obrátit na dovolací soud. Občan bez právnického vzdělání toto právo nemá (Osř mu jej odnímá), a musí požádat osobu s právnickým vzděláním, aby jeho supliku předložil úřadu. Chce-li občan po soudu, aby rozhodl nějaký spor, musí tvrdit "naléhavý právní zájem". Že právní zájmy obou stran sporu jsou protichůdné je zřejmé. Soudce si může vybrat

Základním paragrafem pro jednání soudců je čl. 82 Ústavy, který stanovuje: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Jinými slovy:  

a)  žádný svéprávný občan nesmí svými skutky ohrožovat soudcovskou nestrannost,  

b) žádný soudce nesmí svou nestrannost ohrožovat, čili nesmí soudit takovou věc, ve které by mohl být napaden z podjatosti,  

c)  ani soudce vyššího soudu nesmí nestranné rozhodnutí jiného soudce ohrožovat, ale může vydat své nezávislé rozhodnutí, které vzhledem k nadřazenosti soudů může rozhodnutí soudce nižšího stupně změnit.

Bohužel současná praxe odvolacích soudů je jiná. Opírají se o článek 38. Listiny práv, který praví:

(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

Domnívají se, že tento článek zmocňuje soudce soudů II. stupně (odvolací soud) k tomu, aby kauzu vrátili soudci I. stupně v případě, kdy tento soudce pochybil. Takový postup odvolacích soudů je v rozporu s Ústavou, protože termín „odvolání“ lze interpretovat takto: „Beru na vědomí rozhodnutí soudce, s rozhodnutím nesouhlasím a přeji si, aby o věci rozhodl jiný soudce. Prohlašuji, že soudce, který takto rozhodl, již není mým zákonným soudcem.“

 Není sporu o tom, že na zřeknutí se soudce má právo každá strana sporu, protože občan může činit vše, co mu Zákon nezakazuje. V Ústavě není žádný odstavec, který by soudci nařizoval, že může něco přikazovat jinému soudci, naopak čl. 82. mu to zakazuje.

Z toho plyne, soudce může každou kauzu řešit pouze jednou. Soudci vyšších soudů, kteří vracejí věc k projednání nižšímu soudci (který pochybil), zneužívají pravomoc veřejného činitele a nejednají podle Ústavy.

Ministru spravedlnosti a všem zákonodárcům jsem navrhl tento doplněk zákonných předpisů:

(1) Zákonným soudcem případu se stává ten soudce, proti kterému nejsou vzneseny námitky od žádné strany sporu.

(2) Soudce přestává být zákonným soudcem případu v okamžiku, kdy  v dané věci zveřejní  své rozhodnutí.

Bohužel, zatím jsem se nesetkal s pochopením. Tato specifikace by měla nesporně vliv na počet stání před soudem. Lze odhadnout, že by se počet stání u soudů snížil minimálně o třetinu, spíše o polovinu až dvě třetiny. Zabránilo by možnému  korupčnímu jednání soudců. O ekonomickém přínosu státní pokladně se neodvážím odhadovat. Nesporně by se tím zabránilo korupčnímu jednání některých soudců.