Logická úvaha

Snaha dosáhnout většiny v parlamentu a současně napravit soudní systém by se mohlo podařit. Soudci nerespektují ducha a literu Ústavy. Republika by měla být právním státem.

Rovnováhu mezi vládou, mocí zákonodárnou a mocí soudní přesně řeší naše Ústava (článek 27).

(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

Mandát poslance je v právním státě tak důležitý, že ani případný trestný čin poslance nemusí být důvodem k tomu, aby byl poslanec zbaven možnosti hlasovat. Několikrát jsme zažili, že mandát jediného poslance rozhodoval o některých důležitých rozhodnutí sněmovny.

Označování pana Babiše za „osobu trestně stíhanou“ je ve skutečnosti (trestný) čin pomluvy bezúhonného občana. Žádný soud nepotvrdil, že k trestnému činu došlo. Rozhodnutí nějakého městského vyšetřovatele ovlivňovalo celý zákonodárný sbor i volební preference jak v parlamentních, tak v prezidentských volbách.

„Občané s právnickým vzděláním“ dokázali zdeformovat právní vědomí občanů, včetně některých poslanců. Jak volby do parlamentu, tak volby prezidenta lze označit za zmanipulovatelné.

Poslanci v parlamentu klidně mohou prohlašovat, že premiér je trestně stíhaný. Poslanecká imunita je chrání. Někdy mlčí, protože je tak vychovaly naše právnické fakulty a advokátní řemeslo může být  stabilnější než poslanecké křeslo. Ale veřejnoprávní media tak činit nesmí.

Soudci přehlížejí tisíciletou zkušenost, jak  spravedlivě rozhodovat. Soudce si nic nesmí přivlastnit, co odebere jedné straně sporu, musí přisoudit druhé straně. Měnit žalobní návrh je nepřijatelné narušení pravomocí soudu. Soudní rozhodnutí na základě "naléhavého právního zájmu", nebo podle "závazného právního názoru" nepatří do předpisů právního státu. Každý soudce může rozhodovat podle svého svědomí, a tím případně zmírnit tvrdost zákona. Jinak musí rozhodovat tak, jak mu zákon nařizuje.

Navrhuji  rozšíření právních předpisů o čtyři jednoduché paragrafy:

§ 1. „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují, je Hierarchické uspořádání poznatků a právních norem. Jsou to:

..(H1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

..(H2) Ústava, Listina práv a svobod,

..(H3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

..(H4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

..(H5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Státní zástupci (žalobci) by měli být podřízení ministra vnitra. Výsledky policejního vyšetřování musí být okamžitě předkládány soudu, když se má rozhodnout o trestnosti (trestném činu). Pouze Nejvyšší státní zástupce může mít právo obrátit se na parlament. Musí platit hierarchie státních zástupců.

Diskuze nad doplněním právních předpisů by měla vést k tomu, aby se v parlamentu utvořila koaliční nebo toleranční většina. Vedení stran, které se považují za pravicové, by měly vážně uvažovat o spolupráci.

Tím by poslanci splnili to, k čemu se každá strana voličům zavázala:

Z republiky postupně učinit právní stát, jehož soudy rozhodují spravedlivě.

Navržené paragrafy zjednoduší práci soudců a rozhodně nemohou mít negativní vliv na práci justice.