Tvrdit, že premiér je trestně stíhaný, by neměla žádná politická strana. Neměla by předkládat nové právní předpisy ke schválení. Budí podezření, že k uplatňování svých priority zneužívá moc zákonodárnou.
Trestně stíhaný soudce je důkazem špatného výkladu Ústavy.
Téměř všechny politické strany si před volbami daly za cíl znemožnit vládu A. Babiše. Všechny veřejnoprávní sdělovací prostředky opakují frázi, že A. Babiš je trestně stíhaný. Každý občan ale ví, že žádné soudní řízení v případu Čapí hnízdo neproběhlo.
V demokratickém státě může o tom, zda došlo či nedošlo k porušení zákona rozhodnout pouze soud.
Politická strana, která tvrdí, že premiér je trestně stíhaný, by neměla být v parlamentě a předkládat nové právní předpisy ke schválení. Je podezřelá ze zneužívání svých priorit úpravou právních předpisů.
Soudní moc je placená služba občanům, institucím, státním úředníkům i státu. Každý účastník soudního sporu je povinen rozhodnutí soudu respektovat. Každý spor se může dostat před tři nezávislé a nestranné soudce.
Povinností každého soudce je zkoumat předložené důkazy v souvislosti se žalobním návrhem.
Každý soudce v demokratickém státě řeší pouze jednu otázku: Má žaloba pravdu? A z této otázky vychází rozhodnutí soudu. Soudce má pouze dvě možnosti, jak rozhodnout:
A: „Žaloba má pravdu. Žalovaná strana splní podmínky žalobce. Žalovaná strana uhradí žalobci soudní výlohy.“
Nebo:
B: „Zamítám žalobu. Žalující strana uhradí soudní výlohy žalované straně.“
Žádné jiné rozhodnutí soud nemůže vydat. Soud nesmí upravovat žalobní návrh, musí se vypořádat s každým předloženým důkazem.
Každé rozhodnutí soudu je pravomocné. Je na účastnících sporu, zda podají odvolání, či dovolání k příslušnému nadřazenému soudu.
Povinnost soudu vyššího stupně je stejná, jako soudu nižšího. Má možnost schválit rozhodnutí nižšího soudu, opravit rozhodnutí nižšího soudu, nebo vynést své pravomocné rozhodnutí. Protože žádný soudce nemá pravomoc nařizovat jinému soudci. To Ústava výslovně zakazuje.
Soudy nižších soudů jsou povinné sledovat rozhodnutí vyšších soudů, a podle jejich právního názoru v budoucnu řešit obdobné případy. Tak je to přesně podle logiky Ústavy a z hlediska ekonomiky optimální.
Sbírku zákonů je třeba upřesnit a nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mělo zahrnout následující paragrafy:
§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
Navrhuje: Ing. Karel Januška, ID: uiz6ad
