Dopis poslanci Bendovi

Z televizi jsem se dozvěděl, že skupina občanů podala stížnost k Ústavnímu soudu. 

Vážený pane poslanče, v televizi jsem slyšel Vaše zdůvodnění, proč dáváte stížnost k Ústavnímu soudu.

Vaše pojetí „zákonného soudce“ je velice osobité. Tak to v justici nechodí. Zákonného soudce obdrží žalobce u soudu, ke kterému je spor přidělen. S bydlištěm osoby to nemá nic společného. Osoba soudce by měla být lhostejná, protože máme mít dvoustupňové soudnictví. Čili každý spor může mít maximálně dva zákonné soudce. V případě, že se některá strana odvolá proti rozhodnutí soudce I. stupně, tak ze znění Ústavy plyne, že spor má řešit soudce odvolacího soudu. Protože každý může činit, co mu zákon nezakazuje, tak každý se může zříci soudce, který již jednou rozhodl.

Na tyto skutečnosti jsem vás a vaši stranu upozorňoval několikrát. Bohužel, nic jste jako vládní strana s tímto problémem neudělali.

Zkuste se zamyslet nad těmito úvahami, které jsem zveřejnil na servru iDnes:

Soudci a práva občanů  

Matematika a rozhodování soudů  

Vážený pane předsedo vlády 

Dopis poslancům 

Ing. Karel Januška

Roztoky, 25.3.2014

__________________________________________________________________ 

Zákonný soudce se do Občanského soudního řádu dostal v roce 1963, jako reakce na Listinu práv. Tam se praví, že nikdo nesmí být zbaven zákonného soudce. V Listině je nepochybně předpokládáno, že v době, než soudce rozhodne, nikdo nesmí tohoto soudce odvolat (případ Čunek). Jestliže soudce jednou rozhodl, musí platit Ústava, že nikdo nemůže rozhodnutí soudce zpochybňovat. Každé další rozhodnutí soudce musí být identické. Nové rozhodnutí může vydat pouze soudce nadřízeného (odvolacího) soudu. Ten má právo rozhodnutí soudu I. stupně potvrdit, nebo změnit. Žádný předpis nepřikazuje soudci vrátit spor podřízenému soudu. V právním státě mohou soudci vynášet taková rozhodnutí, která jim zákon přikazuje, nebo které je učiněno podle soudcova svědomí (soudcovské cti).