Divná logika soudců Ústavního soudu.

Dostal jsem se do sporu s telefonním operátorem. Podle mínění operátora jsem telefonicky  právoplatně prodloužil smlouvu o používání jeho služeb. Namítal jsem, že při telefonickém hovoru o prodloužení smlouvy jsem zřetelně vyjádřil, že smlouvu prodlužuji podle stávajících podmínek.

Operátor mi po měsíčním odstupu změnil smluvní podmínky. Podal jsem písemnou výpověď smlouvy a přestal používat jeho služeb. Když jsem požadoval, aby předložil hlasový záznam sjednávání služeb, sdělil mi, že již neexistuje. S problémem jsem se obrátil na Český telekomunikační úřad. Domníval jsem se, že mne od nekalého jednání operátora ochrání. Bohužel, jak pracovnice tohoto úřadu, tak její ředitel odmítl můj rozklad. Operátor mi začal účtovat penále v řádu tisícikorun. Využíval k tomu třetí strany, které nebyly identifikovatelné v obchodním rejstříku.

Spor jsem předložil soudu. Jako důkaz jsem uvedl hypotézu, zda může platit smlouva, ve které některá strana změní smluvní podmínky. Sporem (v justici důkazem opaku) jsem dokázal, že „smlouva, ve které některá strana změní smluvní podmínky, je platná“ je výrok nepravdivý.

Po předložení sporu k soudu přestal operátor vymáhat plnění smlouvy a vrátil část zaplacených služeb (na účet mé manželky).

Soudkyně I. stupně rozhodla, že spor má opět řešit Český telekomunikační úřad. Proti rozhodnutí soudkyně jsem podal řádné odvolání. V něm jsem uvedl, že si nepřeji být nadále souzen soudkyní, která takto rozhodla. V Ústavě i v Listině práv je stanoveno, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno.

Městský soud v Praze, jako soud odvolací, toto mé právoplatné rozhodnutí neakceptoval. Senátem tvořeným třemi soudci vrátil spor k řešení soudkyni, která již jednou chybně rozhodla. Při jednání před touto soudkyní jsem ji odmítl akceptovat a trval na svém právu činit to, co mi zákon nezakazuje. Soudkyně vrátila spor Městskému soudu k novému rozhodnutí. Ten v senátu složeného z jiných tří soudců vydal identické rozhodnutí. Neuvedl odstavec zákona, podle kterého takto rozhodl. Neuvedl odstavec zákona, který mu přikazuje nerespektovat, co má každý občan zaručené jak v Ústavě, tak v Listině.

Spor jsem předložil Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud došel k závěru, že nemá pravomoc přezkoumávat a rušit rozhodnutí soudů ve věcech civilního soudnictví či jim cokoliv „přikazovat“. Nejvyšší správní soud nepředal mé podání jinému soudu, který takovou pravomoc má.

Listina práv praví (čl. 36. odst. 2): Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Podle znění tohoto odstavce jsem se obrátil na Ústavní soud.

Soudkyně Lastovecká odmítla řešit mou stížnost s poukazem na znění zákona o Ústavním soudu. Upřednostnila znění zákonného předpisu o procesním postupu soudu, před vlastním zněním Listiny práv a Ústavy. Tento postup potvrdil i předseda Ústavního soudu. Důsledkem nerespektování práva občana zříci se soudce (nerespektování axiomu, že naše soudnictví je dvoustupňové), je neúměrná délka sporů. Domnívám se, že jiné soudy přiznají občanům odškodnění za neúměrné délky sporu, které bude muset stát uhradit.

Vedle stížnosti na nerespektování soudem mého práva odmítnout soudkyni, která již jednou rozhodla, jsem se dovolával rozhodnutí o rovnosti před zákonem pro všechny občany. Doložil jsem, že svéprávní občané nemají před zákonem rovná práva. Občan s „právnickým vzděláním“  může ve své věci (v občansko právním sporu) podat dovolání k soudu, kdežto nesolventnímu ale svéprávnímu občanovi je toto právo absolutně odebráno.

Nedomnívám se, že postup Ústavního soudu je správný. Doporučení, že bych se měl obrátit na instituci mimo republiku neakceptuji. Mohu veřejně prohlašovat, že v naší republice neplatí Ústava a Listina práv a mé právo „činit, co není zákonem zakázáno“ soud neakceptuje. Čili stát a soud opovrhuje mými právy zaručenými v Listině práv.

Uvedenými skutečnostmi by se měli zabývat představitelé moci výkonné a zákonodárné.

Podrobnější informace na internetové adrese: http://dokumentytmobil.wz.cz .