Pro vaše dobro

Reportéři z ČT24 zas jednou neměli nic lepšího na práci, tak se zašli podívat na tržiště. S hrůzou zjistili, že se tam prodávají mačety, vrhací hvězdice a jiné zbraně. 

Obrátili se tedy na Českou obchodní inspekci, která jim potvrdila, že ty zbraně jsou „obrovsky nebezpečné, kromě pořezání může dojít i k smrtelným úrazům“ (na takovou informaci potřebujete odborníka, obyčejný člověk by na to nepřišel). Když jim navíc ministerstvo vnitra potvrdilo, že tyto zbraně nejsou v zákoně o zbraních nijak regulovány (protože je to zákon o střelných zbraních a střelivu), byl sólokapr na světě – „Mačetu či vrhací hvězdici si může u stánku koupit i dítě“!

Kdyby šlo jen o výžblebt senzacechtivých novinářů, jistě by to každý hodil za hlavu – zvlášť pokud si jako já vzpomíná, jak si takové věci sám vyráběl obyčejným pilníkem, když mu bylo dvanáct. Jenže nápadu se chytil iniciativní poslanec a člen bezpečnostního výboru parlamentu Rudolf Chlad:

„Současný stav je špatný, protože legislativně to ošetřeno v ČR není a je třeba s tím něco dělat, ty zbraně jsou velice nebezpečné.“

Kde začíná politika, tam končí legrace. Jaký problém chce pan poslanec vlastně řešit? Česká republika je skutečně jediná evropská země, která nijak neomezuje nestřelné zbraně, ale jaké jsou reálné důsledky pro bezpečnost? U nás si může dítě legálně koupit (nebo vyrobit) a nosit takové zbraně – ale nějak jsem si nevšiml, že by se po našich ulicích opravdu potloukaly dětské gangy ozbrojené mačetami a vrhacími hvězdicemi. V naší zemi není dokonce zakázána ani jakkoli omezena výroba, prodej ani nošení takových instrumentů, jako je škrticí struna. Napište ten název do Googlu a uvidíte, kolik zločinů spáchaných v ČR škrticí strunou z něj vypadne – žádný. Pokud – a stává se to poměrně vzácně – u nás dojde k vraždě nebo jinému závažnému napadení smrtící zbraní, nejde o pouliční souboje mladistvých ninjů; obvykle jsou to „domácí zabijačky“, kde je pachatel v drtivé většině případů dospělý a nástrojem není mačeta ani vrhací hvězdice, ale obyčejný kuchyňský nůž nebo improvizovaná zbraň.

To vše je samozřejmě irelevantní, protože tady nikomu nejde o nějaké skutečné problémy nebo řešení: novinářům jde o sledovanost a politikovi o popularitu. Výsledkem je strašení veřejnosti problémem, který neexistuje, a snaha nahnat politické body prosazováním řešení, které by nefungovalo, ani kdyby existoval – stačí se podívat do Anglie, kde jsou přísně regulovány i ty kuchyňské nože a improvizované zbraně, a přitom se po britských ulicích ozbrojené gangy mladistvých potulují a „knife crime“ neutěšeně roste.

„Dobře,“ může někdo říci, „ale můžete mi vysvětlit, k čemu vlastně potřebujete mačetu nebo vrhací hvězdici?“

Na to existuje jediná správná odpověď: „Ve svobodné zemi vám nemusím zdůvodňovat ani dokazovat, že něco potřebuji, abych to mohl mít dovoleno. Naopak, pokud mi chcete něco zakazovat, pak VY musíte doložit a dokázat, proč bych to měl mít zakázáno.“

Nedělám si žádné iluze o účinnosti takového argumentu. Lidi, kteří přemýšlejí stylem „chci, aby to bylo zakázané, protože se toho bojím“ jsou vůči němu prakticky imunní a rádi obětují cizí svobodu, aby si zajistili svůj pocit bezpečí.

Ale pokud tenhle přístup ve společnosti převládne, tak nám ta svobodná země dlouho nevydrží.

-----------------------------------------------------------------------------------

P.S. V brzké době nás čekají předčasné volby. Pokud jste z Královéhradeckého kraje, můžete iniciativu Rudolfa Chlada ocenit v jediném průzkumu popularity, na kterém politikům opravdu záleží. Nejlepší způsob, jak takovým snahám zamezit, je ukázat politikům, že za ně žádné politické body nedostanou - nebo aspoň ne kladné.