Ukradená domobrana

Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby varuje před rizikem pronikání paramilitárních extrémistických skupin, tzv. "domobran", do bezpečnostních složek. Ale co je přesně domobrana?

Jednou z věcí, ve které jsou extrémisté opravdu dobří (a kterou způsobují značné škody), je něco, co bych nazval "sociální hacking". Extrémisté usilují o podporu veřejnosti. Nicméně uskupení s názvem "Putinova pátá kolona" nebo "Spolek pro střílení migrantů" by asi moc příznivců nezískala (teda, doufám...). Proto si extrémisté vždycky vyberou nějaký pozitivní koncept, který si přivlastní a schovají se za něj - může to být národ, vlast, rodina, bezpečnost, obrana, atd. Tím se snaží si dodat zdání důvěryhodnosti a legitimity, což někdy chvíli funguje, ale dříve či později to neodvratně končí přesným opakem - naprostou diskreditací hacknutého konceptu, a to až do té míry, že každý, kdo dané slovo vypustí z úst, je automaticky v podezření z extrémismu, ať už ho myslel jakkoli.

Jedním z takových ukradených pojmů je i domobrana. Domobrana je sama o sobě pozitivní koncept. V nejširším smyslu slova označuje lidi schopné se v případě nutnosti podílet na obraně země, ač sami nejsou vojáci - například vojenský zákoník USA definuje domobranu jako "všechny schopné muže ve věku 17 - 45 let". V užším smyslu slova jsou to lidé, kteří jsou k tomuto účelu vycvičeni a zorganizováni, a v případě potřeby jsou ochotni odložit své civilní životy a nastoupit k obraně země - například zmíněný vojenský zákoník USA dále dělí domobranu na organizovanou, což jsou Národní gardy jednotlivých států plus Pobřežní stráž, a neorganizovanou, což jsou všichni ostatní. Obdobně to funguje ve Švýcarsku, jehož obranyschopnost v podstatě na domobraně zcela závisí, ve Švédsku, kde tvoří polovinu armády, ve Finsku, kde rezervisté tvoří podstatnou část ozbrojených sil, Estonsku a Lotyšsku.

V Česku má ale pojem domobrana jiný význam, který mu dali právě extrémisté. Jaký význam to je, asi nejlépe popíše citace ze zmíněné zprávy BIS:

"Aktivity paramilitárních a domobraneckých uskupení nepředstavovaly reálnou bezprostřední hrozbu pro demokratické základy či bezpečnost ČR. Nedošlo k jejich radikalizaci či intenzivnějšímu užívání násilí, naopak poklesla aktivita i jejich bezpečnostní potenciál vlivem řady faktorů.
Oproti předchozímu roku se paramilitární a domobranecké skupiny primárně nesnažily vzbudit dojem, že české bezpečnostní složky nejsou schopné ochránit území ČR a její občany. Naopak některé z nich chtěly dokonce získat postavení partnerů v oblasti zajišťování bezpečnosti státu. Jejich představitelé se snažili o legalizaci domobran zakotvením tohoto institutu v právním řádu ČR či se za účelem legitimizace své činnosti pokoušeli o navázání oficiální spolupráce s vedením měst a obcí v oblasti ochrany bezpečnosti. S tím souvisela i jejich sebepropagační činnost, snaha o zlepšování vlastního mediálního obrazu a získání sympatií a podpory veřejnosti."

Z textu je vidět jasné rovnítko: domobrana = extrémisté. Pojem, který původně označoval lidi s dobrou vůli bránit svoji zemi, byl ukraden, překroucen, zneužit a diskreditován lidmi, kteří se za něj snažili ukrýt svoje násilné tendence a politické cíle.

Ti z vás, kteří znají princip výše zmíněných zahraničních organizací, teď možná říkají: "Tak moment, tady mícháte jablka s hruškami. Finská branně výcviková společnost funguje v úzké spolupráci s armádou, estonská Liga obrany je regulérní součástí ozbrojených sil, a švýcarská domobrana je dokonce sama legitimní armádou. To nejsou žádné ad hoc partičky samozvaných ochránců země!"

Musím připustit (poněkud kysele), že to je pravda - a součást problému. Česká republika vlastně má domobranu v 'estonském' smyslu slova - je to Aktivní záloha AČR. Nicméně už třeba srovnání s Finskem dost pokulhává, protože Finská branně výcviková společnost nezajišťuje jen výcvik armádních záložníků, ale také dobrovolnou přípravu civilistů a působí jako organizační prostředník mezi armádou a občanskými sdruženími, která mohou k brannosti přispět, jako třeba Finská asociace lovců. To u nás prakticky není.

A je to velká škoda. Protože v české společnosti existuje obrovský potenciál lidí, kteří by se rádi nějakým způsobem připravovali a podíleli na obranyschopnosti země, ale účast v Aktivní záloze si nemůžou dovolit z důvodů pracovních, rodinných, nebo i zdravotních. Musí se nějak vejít do té trochy volného času a možností, co mají - a stát jim nabízí "Aktivní záloha nebo nic." A tím dává extrémistům převlečeným za domobranu možnost krást nejen myšlenky, ale i lidi. Mám třeba kamarádku, která z výše zmíněných důvodů vstoupila do Národní domobrany. Po půl roce odtamtud odešla s tím, že je ochotná bojovat za Českou republiku, ale za Rusko fakt ne. Ale kolik je těch, co zůstali - to nevíme.

Alternativy k těmhle švihlým uskupením naštěstí existují, jen bohužel nejsou moc známé - právě proto, že narozdíl od extrémistických spolků jsou bezproblémové, proto o nich v médiích neuslyšíte. Takže jestli jste normální, chcete se nějakým způsobem připravovat na obranu země a účast v Aktivní záloze AČR je na vás moc, vykašlete se na všechny pseudo-domobrany a vyberte si nějaký normální, nepolitický branně sportovní spolek, jako třeba Svaz vojáků v záloze, Svaz branně technických sportů nebo AVZO TSČ.

Osobně se domnívám, že Česká republika domobranu potřebuje. Ale musí to být domobrana "finského typu": politicky přísně neutrální, loajální k České republice, bezvýhradně se řídící zákonem, a spolupracující s ozbrojenými silami. Ovšem ta poslední podmínka je možná teprve tehdy, když budou splněny předchozí tři - a ze zprávy BIS je zřejmé, že extrémisté už nás předběhli a výchozí pozici důkladně sabotovali.

A napravit ty škody nebude zrovna snadné.