Evropská směrnice, ústavní zákon... a co dál?

Před rokem se Poslanecká sněmovna a Senát usnesly na rezolutní rezoluci, že nesouhlasí s evropskou směrnicí a bezdůvodným omezením práv českých občanů. Teď se pomalu ukazuje, kdo to myslel vážně a kdo jen pózoval před voliči.

Jednou z možností, jak přijetí bezdůvodných a nesmyslných omezení zabránit, je přijetí ústavní změny, která by využívala výjimek v zakládacích evropských smlouvách (podrobněji) a propojila civilní držení zbraní s národní obranou a vnitřní bezpečností, která jsou podle řečených smluv ve výlučné kompetenci členských států.

Zatímco Sněmovna se pochlapila (poslankyním se omlouvám za tu genderovou nekorektnost) a pro změnu opravdu ruku zvedla, mnoho senátorů zjevně ve chvíli, kdy se láme chleba, utrpělo značný názorový posun.  

Jednal jsem o této věci s mnoha senátory a dá se říct, že jsou mezi nimi tři myšlenkové proudy:

1. "Jsem s vámi." Někteří senátoři se i nyní drží toho, že zájmy a práva českých občanů jsou pro ně na prvním místě, a že pro bezdůvodná a nesmyslná omezení ruku prostě nezvednou. Ano, jsou v Senátu i takoví.

2. "EU über Alles". 'Brusel rozhodl, tak se s tím smiřte. A vůbec, co vám na tom vlastně tak vadí?' Ano, i takoví v Senátu jsou.

3. "Plně vás chápu, ale..." Tato skupina je největší. Senátor, od kterého uslyšíte, že náš zákon považuje za výborný, možná i nejlepší na světě, a směrnice je samozřejmě špatná, vůbec nesleduje cíl boje proti terorismu, držitelé zbraní jsou slušní občané, kteří dodržují zákony a on si jich velmi váží, et cetera... ALE ... do ústavy se nemá sahat, je to populismus, vůbec to nepomůže, extrémistické skupiny by si to mohly špatně vyložit, nejsou prováděcí zákony, a vlastně to vůbec není potřeba... takže pan senátor pro to ruku nezvedne, i když jinak právo na držení zbraní pro slušné lidi samozřejmě naprosto podporuje.

Takže si říkám, že bych se tak jako nahlas zamyslel, jak taková situace může dopadnout.

I. Senát za týden novelu schválí. V tom případě nastanou práce na navazující legislativě, která by toto právo realizovala - podle již schválených věcných záměrů to bude Zákon o nakládání se zbraněmi určenými k bezpečnostním účelům, který připravuje Ministerstvo vnitra, a Zákon o přípravě občanů k obraně státu, který připravuje Ministerstvo obrany. Tím se fakticky realizuje propojení civilního držení zbraní s národní obranou (skrze výcvik dobrovolných záloh prováděný ve spolupráci s MOČR a armádou) a s vnitřní bezpečností (skrze výcvik dobrovolníků pro řešení krizových situací prováděný ve spolupráci s MVČR a policií) a držení zbraní se tak dostane do sféry výlučné kompetence České republiky. Je samozřejmě možné a pravděpodobné, že tím to neskončí a tahanice s EU bude pokračovat dále - včetně té možnosti, že EU prostě řekne, že s využitím těchto výjimek nesouhlasí (po tom, co jsem viděl a slyšel při projednávání směrnice, považuji za možné úplně všechno).

II. Pokud Senát za týden novelu zamítne, pak je zcela na místě, aby občané šli za svými senátory - zejména toho třetího typu - a řekli jim: "Dobrá, zamítli jste opatření, které mohlo ochránit naše práva - a přitom nám neustále tvrdíte, že nesouhlasíte s jejich omezováním. Takže od vás teď chceme slyšet, zcela konkrétně, jak ta práva ochráníte a co pro to uděláte."

Technicky vzato jsou na to možné tři reakce:

1. Senátor skutečně předloží alternativní návrh, který umožní zachovat současnou podobu českého zákona o zbraních, nezavést omezení nesouvisející s bezpečností, a přitom nebude v rozporu s evropskými předpisy. Jako člověk s podrobnou znalostí českého zákona o zbraních i evropské zbraňové směrnice říkám, že takového génia bych chtěl vidět.

2. Senátor ukáže, že má páteř, a pro tato omezení nebude hlasovat, popřípadě předloží senátní pozměňovací návrh, který by je z případného vládního či poslaneckého návrhu vyškrtl. Tím ale bude výsledný návrh samozřejmě v rozporu s evropskou směrnicí a Evropská komise Českou republiku zažaluje u Evropského soudu - který ČR bez opory ve výjimkách pravděpodobně prohraje.

3. Senátor občanům s krokodýlími slzami v očích vysvětlí, že je mu to hrozně líto, ale nemá jinou možnost než omezení jejich práv odsouhlasit, protože to přece bylo demokraticky odhlasováno a oni to jako dobří Evropané jistě chápou. V tom případě bych se vůbec nedivil, kdyby se občané projevili jako velmi špatní Evropané a věnovali několik let usilovné práci na tom, aby do jejich senátorského křesla příště usedl někdo, kdo na ně nekašle a neojebává je.

Nedivil bych se tomu o to více, že evropská směrnice o zbraních obsahuje klauzuli, podle které se má v roce 2020 (a pak každých pět let) znovu otevřít; a Evropská komise již po schválení současné verze avizovala, že ji považuje za málo přísnou a že bude navrhovat další omezení. Pokud tedy senátor občanům tentokrát nenabídne nic jiného než ujišťování, jak hluboce s bezdůvodným omezováním jejich práv nesouhlasí, bude to pro ně neklamnou známkou, že příště je znovu hodí přes palubu.