Zvířecích animáků je v poslední době nějak moc a pod
náporem všech těch Madagaskarů, Divočin a Happy Feetů vlastně člověk už ani
nepoznává rozdíly. Všechno je stejné, tedy až na nějaké ty pokusy plout proti
proudu. Nebo surfovat?
Do kin totiž (zhruba před měsícem) přišel příběh surfařského outsidera Codyho. Aby bylo jasno, Cody je tučňák a velryba ho právě odvezla na ostrov, kde se pořádají závody v surfování. Cody si najde mentora, odhalí životní pravdy a...zasurfuje si... Zkrátka, zápletka tak animácky ohraná až to bolí. Je vidět, že v oblasti děje mají tvůrci animáků co dohánět, brzy už ta jednotvárnost bude trapná.
Ovšem onu ohranou zápletku naprosto zastiňuje perfektní stylizace do formy dokumentu. Sledovat vývoj outsidera, doplňovaný flashbackovými záběry z archivu a rozklepanou kamerou má nepopsatelný říz. V obraze se sem tam objeví mikrofon, tučňáci reagují na přítomnost „štábu“ a do toho se míchají rozhovory s rodinou, oponenty a trojicí dětských surferů. Totální vítězství formy nad poněkud ošizeným obsahem.
V tomhle prostředí budují autoři to hlavní, kvůli čemu stojí za to Divoké vlny vidět. Dokáží totiž nádherně zvednout náladu a bavit svým upřímným stylem humoru, kterého je dostatečné množství. V každé scéně, ba v každém rozhovoru se najde místo pro umístění nečekaného vtipu, který příjemně pocuchá bránici. I když některé nejen že pocuchají bránici, ale pokud nebudete připraveni, rovnou ji rozmetají na prach. A takových je dost, od zpomalených záběrů hrdinova pádu (na které se můžete dívat znovu a znovu a znovu...), přes zabití kameramana oštěpem, až po ultimátní vtip s granátometem. A pak je tu ještě zhulená hláškující slepice...
A zrovna když se člověk u Divokých vln baví nejvíc, přijde typický rys, který už podrazil nohy mnoha animákům. Začne se moralizovat. Sice ne tak jako v jiných animácích, ale ten závan životních mouder je cítit téměř z celé druhé půlky. Vtip v těchto okamžicích ustoupí a do popředí se dostanou životní hodnoty a typické poučky. Je to škoda, protože by vůbec neuškodilo nějaké to gagy nabušené finále. Takhle dojde na svým způsobem zajímavou akčnější pasáž, ale zazdí ji poučky a klasický happy-end. Škoda, škoda.
Technicky jsou na tom Divoké vlny velmi dobře. Animace se povedla, anglický dabing je vynikající (taky aby ne, když hlavního hrdinu dabuje božský Shia LaBeouf a jeho mentora Jeff Bridges) a mimika postav je ve spojení s dabingem na skvělé úrovni. Tvůrci si navíc pohráli i s animací vody a dokážou velmi suverénně simulovat televizní sportovní záznamy a záběry samotného surfování z hrdinova pohledu. Animované vlny jsou navíc správně monumentální a působí, jako by vypadly z Dokonalé bouře.
Divoké vlny za to rozhodně stojí. Pod nečekanou vizuální formou se totiž skrývá velmi zábavný film plný upřímného humoru a zábavných situací. Nebýt slabší zápletky a typické finální hry na doják, mohl si film v klidu doplout i pro maximální hodnocení. 8/10
