Disturbia – Okno do dvora vrací úder (recenze filmu)

Každý vrah je něčí soused... A to brzy zjistí i mladík Kale.

I když nepředbíhejme. Disturbia je nový přírůstek do rodiny „teen“ thrillerů a jak je silně poznat, inspiruje se slavným Oknem do dvora. Kale (Shia LaBeouf) se po smrti svého otce změnil a rok po jeho ztrátě napadl svého učitele španělštiny. Za svůj čin je potrestán třemi měsíci domácího vězení, přičemž by jej při porušení pravidel a opuštění vyhrazeného prostoru čekala návštěva nápravného zařízení. No co? Kale musí nějakým způsobem bojovat s vězeňskou nudou a tak se chopí dalekohledu a začne šmírovat své okolí. A spatří něco, co rozhodně spatřit neměl...

Disturbia se za své vykrádání legendární klasiky nikterak nestydí, dokonce dojde i na několik scén, u kterých si člověk řekne „ tohle jsem už někde viděl“. De facto je to velká vykrádačka voyerských thrillerů. Ovšem natočená velmi příjemným a poutavým způsobem. Režiséra D.J. Carusa sice považuji za běžného rutinéra, ale lehkost a nadsázka v jeho režii mění film na překvapivě nádherné dílo. V první půli sledujeme Kaleovy eskapády s detekčním zařízením. Hláškuje se, blbne se a šmíruje se nádherná sousedka. Zábava je zaručena a to i přesto, že se jedná o pouhopouhou expozici k finální žánrové změně.

Zhruba v polovině pak dojde k zásadní přeměně na atmosférický thriller. Studentská naivnost a vtipy plynoucí ze šmírování okolí přestanou být hlavní náplní snímku a do popředí se dostane poměrně jednoduchá zápletka o sériovém vrahovi. Vtip je nahrazen napětím, ale zábava stále pokračuje. Scénář sice udělá několik kroků vedle a svým způsobem je i trošku jednodušší, ale ve světle perfektní atmosféry a nečekaných zvratů se na nějaké ty hloupůstky, jako je scénář, zapomíná. Disturbia totiž není film k přemýšlení. Ne, je to film o napětí a zábavě. A svůj úkol plní dokonale.

A vůbec nevadí značná klišovitost a přehnaně ukecaný záporák, jemuž nedělá problém podrobně vysvětlit svůj ďábelský plán. Ne, to vůbec nevadí, když z něj jde mráz po zádech a člověk cítí jeho slizkost i mimo plátno. Slabší finále trošku zamrzí, ovšem nějaká závěrečná konfrontace „ve velkém stylu“ se přeci jen nedala očekávat. Ovšem svůj účel splní a Disturbia skvěle končí s přiměřenou stopáží, při níž vůbec nenudí, protože diváka udržuje v neustálém napětí nebo v uvolněné naivní atmosféře plné odlehčených hlášek.

A to nejlepší nakonec. Tím nejlepším na Disturbii je bez debat Shia LaBeouf, představitel Kalea. Bez něj by byla Disturbia jen běžným zapomenutelným thrillerem na jedno použití. Shia ale ze své postavy dělá něco víc, vlastně by se celá recenze měla přepsat a všude by se mělo dosadit Shia místo Kalea, protože hlavním hrdinou je Shia. Jeho postava je uvěřitelná a jeho herectví je prostě paráda. Ten kluk je vážně cool a jakmile si začne mluvit sám pro sebe, dostane snad každého. Navíc balí neuvěřitelně sexy Sarah Roemer, která svou úlohu blockbusterové kočky plní na 100%. Člověk by si to s tím Shiou mile rád vyměnil.

Disturbia se bude líbit. A nejen teenagerům. Je to velmi příjemný thriller, který se za svou naivitu a jednoduchý scénář vůbec nestydí. Místo toho raději buduje zatraceně tuhou atmosféru a nabízí toho nejlepšího teenagera, kterého mají studia aktuálně k dispozici. Shia je prostě cool, balí sexy babu a D.J Caruso to celé natáčí děsně pohodovým stylem, který stál málo peněz. Příjemné překvapení, které pro mě mění definici pojmu „blockbuster pro teenagery“. 8/10