Veliký problém – hovna!

Omlouvám se všem útlocitným čtenářkám, čtenářům a vůbec všem, kteří by slovo v titulku za nic na světě nevypustili z úst. Jinak se však napsat prostě nedalo.

Stává se někdy, že lidé šlápnou vedle. A zase se mi na jazyk vkrádalo sprosté slovo, naštěstí jsem to ustál. Vezmou si zkrátka idiota, jehož přímo vesmírnou hloupost zakrývaly růžové brýle lásky a jeho úspěšné přetvařování. Jdou léta, onen básnicky plápolající plamen lásky jaksi pohasne a idiot se projeví ve své plné duševní nahotě. A dostaví se problémy.

Jeden takový idiot, a to není nadávka prosím, si ke svému velikému koníčku, myslivosti, pořídil i loveckého psa. Normální člověk by malého roztomilého pejska cvičil, bral na procházky, aby mu pomohl při lovu. Idiot, navíc neskutečně líný idiot, to ovšem nedělá. Sbije mu boudu, ohradí ji drátěným plotem, dává mu nažrat a tu a tam mu sesbírá exkrementy. A protože to je idiot, nedává je průběžně do popelnice, kdepak. To by na něj bylo příliš intelektuální. On si přiveze na zahradu plastové sudy, takové ty modré, dvěstělitrové, a začne do nich ty psí hovínka házet.

Naplní jeden sud, přistaví druhý. A hází a hází a obsah parádně, za roky života pejska, přibývá. Přibývají však léta i našemu idiotovi a s léty se stupňuje i jeho lenost. Nakonec si zredukuje život na práci silničáře, televizi, především novácké krváky a pivo. Litry, desítky litrů až hektolitry piva. Láhve a zátky se nacházejí po celém domě. A na vyhazování psích hovínek do dalšího sudu už nemá náladu. A pejsek, chudák pejsek, je nucen ve svých výkalech šlapat. Vadí mu to tak, že v poslední době raději, hlavně při dešti, nevylézal z boudy.

Šel čas a manželce idiota došla trpělivost. Zpočátku se snažila s hovínky nakládat jako každý normální člověk, ale při jedné z opileckých scén ji bylo velmi důrazně a se zaťatou pěstí doporučeno, ať nechá psa být, že není její. Jinak by bylo zle. A zaťatá pěst rozrážela vzduch jak lopatky větrného mlýna.

A pejsek trpěl. Trpěla i manželka až jí trpělivost došla a rozvedla se. No jo, ale co s idiotem? Vyčlenil si v domě své teritorium a v tom společném prostoru kradl jako pověstná straka. A kdyby jenom to, stal se i případ, že při návratu z hospody to nedonesl do patřičné místnůstky a řinulo se mu to z kalhot jak výbuch bahenní sopky. A že by to po sobě uklidil? Ani náhodou, tak jak byl si zalezl do svého brlohu a vyspával opici.

Konečně náš ultrarychlý soud, po třech letech, rozhodl. Idiot dostane peníze, a protože má kam jít, z domu vypadne. Konečně se může dům a zahrada, ale i garáž, přeplněná různým nepotřebným harampádím, protože náš idiot byl ještě ke všemu sběrač, začít vyklízet a zkulturňovat.

A je tady ten velký, obrovský a téměř neřešitelný problém. Kam s tím? Neruda měl kdysi problém se slamníkem, naše, konečně svobodná a nezávislá žena, se psími hovínky. Sudy, podotýkám, že plné po okraj, od spodku téměř nabobtnaly. Navrchu se obsah jeví jako suchý, ale vespodu probíhají různé chemické reakce a jakmile se do toho hrábne, je to na plynovou masku. Sudy jsou tak těžké, že je dva lidé neuzvednou. Takže odvézt je někam na kolečku je nemožné. Vsypat je? To by sousedi asi vraždili. A tak se ptám ctěného čtenářstva. Nevíte, co s tím? Poraďte. Paní vám za radu bude neskutečně vděčná.

Jo, abych nezapomněl. Ten nebohý pejsek svůj nešťastný život dožil uvázaný u jiné boudy, na jiném místě a po necelém roce, co si ho jeho idiotský majitel odvezl, umřel. Podle svědků hlady.