S Věcmi veřejnými už nechci mít nic společného

Celých šestnáct let jsem odmítal kandidovat kamkoli, jak do zastupitelstva, tak i do parlamentu či senátu, i když jsem měl nabídky. Chtěl jsem zůstat naprosto nezávislým. Poté jsem byl osloven člověkem, kterého jsem znal po desetiletí a vážil si ho, Stanislavem Humlem. Nabídl mi kandidaturu za Věci veřejné. Bylo to ještě v době před parlamentními volbami.

Pečlivě jsem si prostudoval program této strany, navíc, když jsem byl  s Pavlem Dobešem již delší dobu v mailovém styku, neboť jsem se o tuto politickou stranu zajímal již dva roky před komunálními volbami 2010.

Jsem již starší člověk se sociálním smýšlením, a proto jsem se při studiu programu Věcí veřejných zaměřil na dva aspekty. Tím prvním bylo odmítání politických dinosaurů, především z ODS a hlavně z TOP 09. Druhým aspektem byla sociální politika strany, kterou jsem považoval za rozumnou a pro národ přínosnou.

Je o mně známo, že i přes prvotní aféry strany, jsem o distanci od ní neuvažoval. Zdůrazňuji však, že jsem již při podpisu kandidátky upozorňoval, že na ní vstupuji jako nezávislý kandidát a jako nezávislý člověk se budu i chovat.

Nikdy jsem se necítil jako straník a do strany jsem vstoupit nehodlal, stejně tak jsem nehodlal se komukoliv zpovídat za své jednání v zastupitelstvu. Ani tak zvanému místnímu klubu VV, který se během času scvrkl pouze na dva lidi, Jiřího Blahúta a paní Jeníčkovou.

Poté, co nastaly tanečky kolem funkcí, pašalíků a prebend pro vrcholové představitele VV a především poté, co naprosto zahodila strana slušnost a zapomněla na svou sociální politiku, na běžícím pásu její poslanci zvedali ruku na všechny zločinecké návrhy Miloslava Kalouska vedoucí lid do bídy a stát do Řecka, uvědomil jsem si, že s touto stranou nechci mít nic společného.

Na kandidátce VV v komunálních volbách jsem byl na nevolitelném pátém místě a jenom preferenční hlasy mne dostaly do zastupitelstva. Jsem tam tudíž nikoliv zásluhou VV, ale zásluhou lidí, kteří mne kroužkovali proto, že mě znali, znali mé články, postoje a činy. A to po dlouhá léta.

Mé rozhodnutí distancovat se od Věcí veřejných umocnilo patolízalské hlasování poslanců VV, kteří jen proto, aby si udrželi posty a především jejich odměny za mandáty, nedokázali vyslovit této vládě, kterou sedmdesát procent lidí odmítá, nedůvěru a shodit ji.

Raději vykřikovali hesla, vydávali proklamace, vyhrožovali a vydírali, aby nakonec pro vládní návrhy znovu a znovu hlasovali.

Nechci  a nemohu mít nic společného se stranou, která se tak těžce zpronevěřila všemu, co před volbami hlásala, která pro poslanecké a ministerské peníze zradila všechny své  voliče včetně mne.

Nechci mít nic společného se stranou, která se okamžitě po volbách stala naprosto nedůvěryhodnou, zprofanovanou jednáním svých vrcholných představitelů a tím pádem nenáviděnou, nevolitelnou a pro mnoho slušných lidí dokonce přestala být politickou stranou a změnila se ve směšnou společnost nabubřelých sektářů.

Od politické strany Věci veřejné se naprosto distancuji.