Pro tohle jsem na Letné nemrznul

Včera jsme si připomněli, bez jednoho roku, čtvrt stoleté výročí listopadových událostí, které změnily chod státu. Záměrně nepíši ani slovo revoluce, ani sametová. Dnes je už naprosto zřejmé, že se nejednalo ani o jedno, ale ani o druhé. Byla to pouze dlouho připravovaná a pečlivě zaranžovaná výměna garnitur.

Tehdy, v mrazivé prosincové sobotě a neděli, nás stovky tisíc mrzlo na Letné, zato nás hřála naděje, že se náš život konečně změní k lepšímu. A výsledek? Naprosto vydrancovaný stát, to, co se za hubičku nerozprodalo zahraničním firmám, které z nás po téměř čtvrt století doslova vysávají každou korunu, rozkradli různí šizuňkové, kteří koncem prezidentského mandátu Václava Klause dostali beztrestnost.

Z potravinově soběstačného státu jsme se nesmyslným zásahem Evropské unie dostali do naprosté závislosti na dovážených potravinách. V roce 89 jsme byli potravinově soběstační z 98 %, nyní pouze z 18 %. Pravdoláskaři neustále pořvávají, jak jsme stáli fronty na banány a toaletní papír, teď sice máme banánů všude tolik, že je téměř nikdo nekupuje a toaleťáku tuny, zato brambory jsou dražší nežli ony banány. Za posvěcení vedení státu jsme vybili stáda hovězího, prasat, zrušili jsme velkovýkrmny kuřat, abychom nyní nakupovali maso několikrát zmražené a zase rozmražené, kuřata plná chemie a brambory z dotovaného Polska.

Byty se staly pro naprostou většinu mladých lidí naprosto nedostupnými, ještě nedostupnějšími, nežli byly kdysi za totality a navíc, mnozí z těch, kteří tenkrát poklidně žili v nájemních bytech, se dostávají do stále častějších dluhových pastí a jsou bez milosti vyhazováni. Důchodci, aspoň drtivá většina, vyjma papalášských důchodců, jsou za svou celoživotní poctivou práci uvrženi do stále větší chudoby. V mnoha případech jsou nuceni, po uhrazení veškerých nákladů na bydlení, žít i za méně než třicet korun na den.

Nedávno jsme byli svědky, jak v Praze bezdomovec tři dny umíral na lavičce bez jakéhokoliv zájmu okolí. Je jich stále víc a nadcházející zima si z řad těchto lidí opět vybere svou krutou daň. A přitom se nejedná vždy jen o lidi štítící se práce, stále více se mezi bezdomovce řadí ti, kdož přijdou o práci a jsou na ulici bez milosti vyhozeni.

Namísto lepšího, svobodnějšího života v naší zemi, kde, jak jsme téměř před čtvrt stoletím doufali, zavládne právo a spravedlnost, jsme se dočkali bezuzdné nenasytnosti církví, kterým jde jen o jediné – o stále větší majetky a bohatství. Těch církví, které hlásají milosrdenství a pomoc bližnímu svému a právě tyto církve, nejen katolická, se hodlají se státem o majetky, které jim mnohdy ani nepatří, soudit.

Právo, v podání soudcovské mafie, se stalo úzkoprofilovým zbožím a spravedlnost, alespoň pro dolních deset milionů, je pouhou chimérou. Stačí, aby měl advokát kamaráda soudce na vyšší instanci a rozsudek je zcela opačný nežli tam, kde kamaráda neměl. Tisíce a tisíce případů o tom jasně vypovídají.

Zapomenete zaplatit cokoliv? Stačí jen pětistovku a máte na krku exekutory, kteří si většinou z těch nejubožejších udělali ohromně výnosný kšeft a připraví vás o všechno, i o tu střechu nad hlavou. Četl jsem nedávno vyjádření Holanďana, který naší exekutorské praktice vůbec nechtěl věřit a divil se, že tohle je v Evropě vůbec možné. Ano, u nás to je nejen možné, ale zcela běžné. Jsme vůbec ještě v Evropě?

Doufali jsme, že totalitní nenažraní politici, kteří jakmile dostali funkci, okamžitě začali hrabat pro sebe, budou z našeho života jednou provždy vymeteni. A co se stalo? Současní politici k tomu, že hrabou, kradou, lžou a mystifikují národ, nejenže hrabou pro sebe v tisícinásobně vyšší míře, nežli ti předlistopadoví, ale oni u toho ještě bezostyšně mlaskají. Do všech politických stran a hnutí se hlásí lidé, kteří nechtějí svému národu sloužit pro jeho blaho, ale chtějí se přes politiku dostat k moci a prachům. O nějaký stát, národ nebo lid, jim vůbec nejde.

Za ani ne čtvrt století se z našeho státu stalo pouhé torzo, nikdo přece v listopadu nehovořil z balkónů či tribun o tom, že naprosto pošlapou a zničí Masarykův odkaz a rozbijí republiku. Netrvalo to ani jedno celé čtvrtstoletí a z prakticky nezadluženého státu jsme se zásluhou šíleného rozkrádání zadlužili tak, že se z dluhů nevyhrabou ani naši pravnuci. Stali jsme se kolonií EU. Její úředníci si dělají, co chtějí a my? Mlčíme a nadáváme opět zase jenom doma, kde se nemusíme bát.

Tu a tam se objevil Mesiáš, ať už se jmenuje Bárta nebo Babiš a zblblí lidé zas a znova uvěřili jejich lžím a heslům. Copak ti, kteří je volili, nevědí, že vše, co vykřikují je lež? Copak čeští lidé nedokáží rozpoznat podvodníka, kterému jde jen o vlastní prospěch? Jak to vypadá asi ne.

Lidem se nežije dobře. Alespoň těm, kteří nekradou, neprivatizují a neloupí. Právo a spravedlnost, stejně jako klidný a spokojený život z naší země utekly kamsi do nedohledna. A kvůli tomu jsem tehdy lítal po Václaváku, mrznul na Letné a věřil, že bude líp. Byl jsem idiot.