Podzimní elegie
Šli dva. Jeden velký, starší, ten druhý malý. Měl necelých pět let. Šli bok po boku, nohama trhali závoje mlhy na nesourodé cáry a pod nohama jim křupaly suché zbytky kdysi pyšných větví stromů, plných listí. Ten velký nesl v ruce proutěný koš a ten menší v zaťaté pěstičce svíral malý košíček z lýčí.
„Dědo, kam du?“ „No přece jdeme na houby, víš přece, že jich roste hodně.“ No jo, ale kam na ty houby du?“ „Jdeme na Dlouhý běh, ale stejně nevíš, kde to je. Jdeme do lesa na houby, tam jdeš.“ Malý se odmlčel a svraštělé obočí svědčilo o usilovném přemýšlení. Nevydržel mlčet dlouho. „Dědo, a ty víš, kde je ten běh? A to tam budeme běhat?“ To víš, Vašíku, že vím, kde ten běh, jak říkáš, je. Ale běhat tam nebudeme, znám tam místa, kde hodně rostou houby.“ „Ale běhat tam budeme moct nebo ne?“ „Jestli budeš chtít běhat, tak můžeš, ale já běhat nebudu, už na to běhání moc nejsem. Budu se raději dívat po těch houbách, jo?“ „Tak jo, já budu běhat a ty budeš hledat houby.“
Část lesa, kterému lidé z okolí od nepaměti říkali Dlouhý běh, to podle legendy vyprávěné a předávané z generace na generaci, kde kdysi prý jeden chudý chasník, aby uživil své hladovějící děti, tak dlouho běžel za jelenem až ho uštval a skolil, nebyl daleko a za chvíli tam oba byli. Ten velký a starší tomu malému onu legendu při chůzi vyprávěl a toho malého zaujala. „A proč ty děti měly hlad? To maminka nebyla nakoupit? Já měl, dědo, tuhle taky hlad, máma s tátou byli v práci a já s bráchou byli doma a měli jsme hlad na sušenky. Jenže tam žádný nebyly.“ „A co jste dělali?“ „Nic, přece. Počkali jsme až máma přijela z práce a dala nám je. A to tamty děti nemohly počkat až se maminka vrátí z nákupu? A proč ten tatínek běhal po lese za jelenem?¨“ Starší muž pak vnukovi dlouze vyprávěl o hladu rolníků, který tehdy panoval, vyprávěl o tom, jak se neurodilo kvůli špatnému počasí, i o tom, že tehdy se nakoupit nedalo. Nebylo kde a ani peněz tehdy nebylo.
Malý se rozeběhl po lese. Lomozil tak, že to vypadalo, jakoby se lesem prodíralo stádo divokých prasat. „Dědooo, honem sem pojď, našel jsem houbu. A je krásná.“ Děda došel k na bobku sedícímu kloučkovi. „Podívej, dědo, jak jsem šikovný, i když jsem běhal, tak jsem našel krásnou houbu.“ To jsi sice našel, Vašíku, ale je nám na nic. Tahle houba se nesbírá.“ „To je prašivka a jedovatá?“ „Není to jedovatá prašivka, je to klamák. Vypadá jako hříbek, ale není jedlý.“ „A proč je to klamák?“ „Protože klame lidi, tak se mu říká klamák a pravému hříbku se zase říká pravák.“ „Tak tomu nerozumím, dědo. Táta mi říkal, že já jsem pravičák a on je levičák. Protože on prej všechno dělá levou rukou a já pravou. A ty teď říkáš, že nějaká houba je taky pravičák.“ „Neříká se levičák a pravičák, ale pravák a levák a táta má pravdu. A u hub se tomu nepravému a nejedlému hříbku říká klamák a tomu pravému a moc dobrému hříbku se říká pravák, tak to je, Vašíku.“
Slunce mezitím vysušilo i poslední zbytky rosy, mlha se ztratila a les se proteplil. Oba košíky se pomalu začaly plnit houbami. Několik hříbků, kačeny a dokonce pár kozáků, to byl úlovek toho nesourodého páru. Klučík se už unavil, přestal běhat po lese jak splašený a šel s dědou bok po boku. „Dědo, máš mě rád?“ Otázka padla z ničeho nic a staršího muže překvapila. „To víš, že tě mám rád, moc. Proč se ptáš?“ „Já tě mám taky moc rád, dědo. A nechci, abys mi umřel. Kam bych potom jezdil?“ „Ale já se, Vašíku, umřít ještě nechystám, chci být s tebou ještě dlouho, do doby než vyrosteš a už si na dědu ani nevzpomeneš.“ „No jo, ale už jsi přece starý a máma mi říkala, když mi umřel křeček, že už byl starý a musel umřít. A já se bojím, abys mi taky neumřel. To bych brečel ještě víc, nežli pro křečka.“ „Neboj, ty můj rozumbrado, ještě nejsem tak starý, abych umíral, ještě se mi na světě a hlavně s tebou až moc líbí, tak neměj strach.“ „To jsem rád, dědo. Ty jsi můj nejmilejší děda vševěda. Jé, dávej pozor, málem jsi šlápl na houbu,“ změnil najednou, jak už je u dětí zvykem, téma. „No jo, vždyť taky nemáš brejle. Ty sis je zapomněl, viď? Muž se shýbl a pečlivě uřízl krásného podborováka a vložil do košíčku vnuka. „Ten je tvůj, tys ho našel,“ řekl na vysvětlenou. „Nezapomněl jsem brýle, na dálku vidím dobře, potřebuji je jen na čtení, víš?“
Čas pokročil a oba se vydali na cestu domů. Šli jinou trasou a cestou tu a tam ještě nějakou tu houbičku našli. „Dědo, proč ty nikdy nenadáváš?“ A zase jedna ze záludných otázek. „Proč bych měl nadávat?“ „No, máma s tátou mi, i Kubovi, někdy nadávají, když se hádáme nebo pereme a ty ne.“ „Protože přece nemám důvod. Mám tě moc rád, i Kubíčka a jsem s vámi jenom občas, tak proč bych měl naše společné chvilky kazit nadáváním?“ „I když zlobím?“ „Ale ty přece nezlobíš a mám tě moc rád, tak nadávat ani nemusím.“ Malý se na staršího vděčně podíval, vzal ho za ruku a krásným podzimním lesem kráčeli k domovu. A bylo jim spolu dobře, moc dobře.
Čas běžel jak splašený. Jako voda uběhly roky Vašíkových školních let, jako spřežení, nad kterým práská bič, uběhly i první dva roky středoškolského studia. A kloučkovy návštěvy dědy byly čím dál vzácnější až pomalu ustaly docela. Občas zavolal, občas se stavil, a to bylo vše. Dospíval a dědu už nepotřeboval. A děda také zestárl. A jak mu ubíhala léta, stále častěji, a mnohdy i se slzou v oku, vzpomínal na všechna ta dobrodružství, na všechny krásné, pohříchu tak krátké, chvíle štěstí, co spolu prožívali.
A zase byl podzim. A opět tak krásný, barevný a přívětivý. A starý muž šel s proutěným košíkem nádherně barevným lesem, krásným až oči přecházely a hledal houby. A šel sám.
Vladimír Kapal
Nyní vím, proč musela být zničena Jugoslávie
V době, kdy byla, Spojenými státy, EU a především NATO, ničena Jugoslávie, jako celistvá republika, v době, kdy byla tato země bombardována tak zvaným humanitárním bombardováním, jak uvedl naprosto arogantně a nesmyslně tehdejší
Vladimír Kapal
Moc mne pobavila jedna sluníčková husička
Mainstreamovým médiím, především České televizi, již lidé přestali věřit. Lže, jako když tiskne. A když zrovna nelže, tak manipuluje, například s nelegálními imigranty.
Vladimír Kapal
Jsme stále více zotročováni
Po druhé světové válce se staly USA světovým hegemonem, a to i přes snahu tehdejšího SSSR a jeho socialistického bloku.
Vladimír Kapal
TTIP, cesta do pekla
Již delší dobu se v evropském parlamentu projednává smlouva o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství – TTIP.
Vladimír Kapal
Jan Hus
V současné době je vládní garniturou rozšiřován názor, že Jan Hus, či spíše jeho myšlenky, nabádaly lid k vraždění, banditismu a ničení.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Nej skluzavka, echt Divoký západ, exkurze do Bayernu... Krok za krokem zemí EURA
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Německu EURO je Německo. EURO si dělá z Německa, kde fotbal je národní sport, něco jako svoji výkladní...
Chtěl bych Turka v Česku, říká Macinka. Antibabiše má za nejhloupější program
Premium V uplynulých dnech oslavil 16 let po boku Václava Klause. Ještě na Hradě dělal tehdejšímu...
Kvůli Le Penové ho sesadili. Soud však rozhodl, že šéfem Republikánů zůstává
Pařížský soud v pátek zrušil rozhodnutí francouzské konzervativní strany Republikáni (LR), která ve...
PŘEHLEDNĚ: Proč Česko kupuje nové tanky za 52 miliard? A co všechno umí?
Česká armáda by měla do roku 2030 získat 77 nejmodernějších tanků Leopard 2A8 ve společném nákupu s...
Pronájem bytu 1+kk, 58 m2 podkroví, Pardubice - centrum
Devotyho, Pardubice - Zelené Předměstí
14 000 Kč/měsíc
- Počet článků 171
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4708x
Více se dozvíte na: www.brandyske-noviny.cz .