Na pohřeb společníka bratří Mašínů Milana Paumera, za nimiž zůstalo šest mrtvých, přijel i premiér Nečas a tehdejší ministr vnitra John. A národ se rozdělil.
Větší část lidí tento počin našich vrcholných představitelů odsoudila, vražda v míru je totiž stále vraždou a jen někteří, převážně mladí lidé, zmasírovaní současnými médii, s jejich konáním souhlasili. Ale také někteří starší, například Marta Kubišová. Té jsem si neskutečně vážil, jejím vyjádřením a podporou vraždění nevinných lidí, jsem k ní svou úctu nadobro ztratil.
V září, přesněji 28, na den vraždy svatého Václava, se bude konat v Čelákovicích před domem, kde tehdy sídlila služebna SNB a kde Mašíni, za hlídání Paumera před služebnou, brutálně podřízli stále ještě omámeného strážmistra Honzátka, vzpomínka na nevinnou oběť jejich řádění. Potřebovali totiž jenom zbraně.
Vzpomínkového aktu se zúčastní děti a příbuzní zavražděného strážmistra. Rád bych tímto způsobem pozval na tento den před dům, kde zemřel spoutaný do kozelce a podříznutý mladý člověk, jak premiéra Nečase, Radka Johna, tak všechny představitele státu, kteří se zúčastnili pohřbu spolupachatele vražd Paumera. Rád bych viděl, co by asi říkali tváří v tvář pozůstalým a dětem brutálně zavražděného strážmistra, který měl tu smůlu, že vzal za kamaráda službu.
Jak by asi dětem, které v ranném věku přišly o otce, vysvětlovali, že Mašíni a Paumer pouze bojovali proti režimu.
Nevěřím však, že by někdo z oněch papalášů, kteří neustále bojují za ocenění vrahů, a to velice brutálních vrahů, měli tu odvahu a mezi účastníky vzpomínkové akce přijeli. Ono se to totiž velice snadno diskutuje z bezpečí kanceláří, ale z očí do očí to už je horší.
Když měl Milan Paumer před lety přednášku v jámě lvové, přímo v Čelákovicích, ocenil jsem jeho odvahu. Protože to, co se tam dělo, velkou odvahu vyžadovalo. Ale zároveň jsem mu do očí řekl, že jak jeho, tak i Mašíny považuji, a stále budu, za sprosté vrahy a nikoliv za bojovníky proti komunistickému režimu. Existují na to svědci, seděl jsem s Paumerem po přednášce více než hodinu spolu s dalšími lidmi, protože jsem o jeho vystoupení a průběhu přednášky, stejně jako o následné diskuzi s občany, psal podrobný článek v Polabském TOKu a potřeboval jsem i jeho vyjádření.
Milan Paumer tu odvahu postavit se před rodinné příslušníky zavražděného strážmistra měl. Naši přední představitelé ji však určitě mít nebudou, jsou to totiž, na rozdíl od Paumera, zbabělci.
