Reformy, v podání této vlády, vypadají spíše jako msta vlády obyčejným, normálním lidem, kteří mají stále hlouběji do kapsy.
Vůbec se neuvažuje o opatřeních, která by vedla ke zvýšenému výběru daní. Nechoďme daleko, od zvednutí spotřební daně na pohonné hmoty přichází stát na daních o miliardy, v loňském roce byl propad dokonce pět miliard. A to není opatření jediné, ale o tom se dnes zamýšlet nechci.
Naprosto nepochopitelná a kontraproduktivní je Drábkova reforma sociálních služeb. Konkrétně přesun výplat některých sociálních dávek z měst a obcí nebo ze sociálních úřadů na Úřad práce.
Pane ministře Drábku, sedněte si na invalidní vozík, pevně si svažte obě nohy dohromady tak, abyste se na nich neudržel bez pomoci a navštivte Úřad práce v Kladně. Například pro potvrzení příspěvku na mobilitu. Invalidé tam musejí osobně. A to už nemluvím o tom, že je příspěvek za prvé nižší a za druhé již nebude proplácen najednou, aby si snad invalidé nepomohli k penězům, ale po měsíčních částkách.
Vchod pro invalidy je na Kladně umístěn v suterénu, vedle parkoviště. Podotýkám, že na parkovišti jsou pouze dvě místa vyhrazené invalidům. Hlavní vchod je umístěn v průčelí budovy. Vchod pro invalidy je uzamčen a musí se zvonit. A tak se stalo, že koncem ledna, kdy už panovalo mrazivé počasí, přijel, v doprovodu své matky, invalida pro potvrzení příspěvku na mobilitu.
Invalida se na nohou bez pomocí francouzských holí neudrží vlastní silou vestoje ani zlomek sekundy a i o holích chodí a stojí velice obtížně.
Invalida stál opřen o zeď a matka zvonila, později bušila na dveře a nic. Nikdo nešel otevřít. Uběhlo pět minut, deset a potom i dalších pět dlouhých minut. Už oba uvažovali, že si invalida bude muset sednout na promrzlou zem. Nikdo se stále neobjevoval.
Podotýkám, že kdyby chtěli jít hlavním vchodem, musel by i o berlích velmi těžce chodící invalida vylézt do schodů, obejít celou rozsáhlou budovu a opět slézt ze schodů dolů, do suterénu, kde jsou umístěny příslušné kanceláře.
Po neuvěřitelných sedmnácti minutách měla matka se synem štěstí. Tímto vchodem pro invalidy šla do budovy jedna z úřednic a svou kartou dveře otevřela. Ptali se jí proč tak dlouhou dobu nepřišel invalidovi, který se na úřad nedostavil ze své vůle, ale protože prostě musel, nikdo otevřít. Odpověď úřednice je přímo šokovala. „Prosím vás, a to tady má za dveřmi naše úřednice mrznout celý den až se některému invalidovi uráčí přijít?“
A jeden velmi důležitý fakt: hned těsně vedle vchodových dveří je vytápěná, ale prázdná kancelář. Na dveřích totiž není žádná vizitka. Jako by tam úřednice nemohla sedět a být invalidům k dispozici v úředních dnech.
„A proč nejsou dveře pro invalidy v úřední hodiny neustále odemčeny, aby před nimi nemuseli tak dlouho čekat?“ Zazněla zcela logická otázka. A odpověď? Opět naprosto šokující. „Prosím vás, to by těmi dveřmi mohl dovnitř chodit každý a ne jenom invalidi.“
Logika úřednice jako hrom. A to si ji platíme ze svých peněz!
Navíc jsou kanceláře pro invalidy na kladenském Úřadu práce umístěny v katakombách až na samotném konci dlouhé chodby. To snad aby si užili chůze. Vzhled a atmosféru úřadu okomentovala matka invalidy těmito slovy: „Když jsme se se synem, pořádně vymrzlí, konečně dostali do budovy, myslela jsem si, že jsme se vrátili v čase o osmdesát let nazpět. Vypadalo to tam jako ve filmu s Vlastou Burianem Katakomby. Ale měli jsme zároveň i velké štěstí, že jsme dorazili v době, kdy tam nebylo moc žadatelů, synův kamarád, také těžký invalida zde musel čekat přes tři hodiny.“
Žádost byla vyřízena, úřednice se chovala vzorně. Samozřejmě se jednalo o jinou dámu, nežli byla ta u dveří. A opět nastala anabáze s odchodem. Dveře byly samozřejmě zamčené a nikde nikdo. Naštěstí si ona úřednice, která žádost vyřizovala, po několika minutách uvědomila, že se invalida s matkou asi nedostane ven a šla jim vlastní kartou otevřít.
A naskýtá se otázka. Vlastně několik otázek. Proč se vůbec agenda, která dříve fungovala naprosto bez problémů, musela přesunovat na jiný úřad? Proč toto vše nemohla dělat sociálka, jejíž objekt byl před nedávnem na Kladně zrekonstruován nákladem mnoha stovek milionů korun a nyní zeje prázdnotou? Proč vlastně musejí invalidé žádat o novou značku do aut?
Odpověď je jednoznačná. Aby si ze státních peněz pomohly spřátelené firmy. Stát, místo aby reformami páně Drábka ušetřil, zaplatí za všechny nové nesmysly mnoho stovek milionů korun, možná i miliardy. A to přece šlo, jako vždy v tomto absurdním státě.
Pane ministře Drábku, vaše ministerstvo se jmenuje práce a sociálních věcí. Pro vaše antisociální a zločinné výmysly by se mělo jmenovat ministerstvo pro snížení pracovních míst a antisociálních věcí.
Pane ministře Drábku, měl byste pro naprostou neschopnost abdikovat, stejně jako celá vláda stojící na jediném základu – co nejvíce oškubat lidi a co nejvíce si na odměnách přilepšit k už tak dost vysokým platům.
Pane ministře Drábku, mým ministrem nejste, stejně jako není moje tato vláda. Čím dříve budete všichni vymeteni, tím lépe pro tento národ.
To je mé mínění a stojím si za ním.
