Klaus je jenom obrazem české společnosti

Každý právník potvrdí, že právo a spravedlnost jsou naprosto rozdílné záležitosti. Vždy záleží na důkazech, schopnostech právníků a v mnoha případech na politické vůli všech orgánů, které mají s případem co do činění. A spravedlnost má v mnoha případech opravdu zavázané oči.

O případu řidiče autobusu Smetany byly již popsány stohy papíru a jeho případ byl probírán ze všech stran. Uvědomím-li si fakt, že v každých volbách po listopadu 89, docházelo ke strhávání, přelepování či pomalovávání volebních plakátů naprosto beztrestně, je odsouzení řidiče Smetany naprostým výsměchem spravedlnosti.

Navíc, i u jednání soudů existuje přidělování případů jednotlivým soudcům tak, aby u nich byla naprosto vyloučena podjatost. Soudkyně Langerová podjatá byla a jak. Vždyť Smetana si dovolil, mimo jiných, udělat i z jejího manžela Marťana. A Ivanu Langerovi tehdy šlo přece o strašlivě hodně. Opět se chtěl dostat do parlamentu, k moci, penězům a vlivu především na podnikatelskou sféru.

Podle mého názoru předseda soudu pochybil, když nechal soudit člověka, který přimaloval tykadélka také Ivanu Langerovi, právě jeho manželku, tedy člověka nejbližšího a tudíž velmi, ale opravdu velmi podjatého. Ivana Langera měli lidé už plné zuby a kroužkováním ho z nejvyšší politiky vykroužkovali. A rozsudek jeho manželky nebyl ničím jiným nežli mstou.

Podlou, nízkou a nemravnou pomstou. V žádném opravdu právním státě by tato soudkyně tento případ soudit nemohla, sama by ho z etických důvodů ani vzít nesměla. V Česku to jde a výše trestu pro Smetanu je výrazem pomstění se člověku, který si dovolil projevit svůj odpor k manželu soudkyně.

Lidé, kteří s činem Smetany souhlasili, požádali prezidenta republiky Václava Klause o udělení milosti. A Václav Klaus ji neudělil. Proč asi? Ivan Langer byl přece jeho korunním princem, v době jeho vlády nad ODS. Lze důvodně předpokládat, že se stal i jeho přítelem, jak by mohl dát milost člověku, který se také přičinil o to, že Langer zvolen nebyl?

Prezident, Ivan Langer, ale i jeho žena, soudkyně,  se za Langerovo nezvolení nemohli mstít všem voličům, i když by asi všichni rádi, a tak se pomstili tomu jednomu jedinému, na kterého mohli, mstili se jednomu obyčejnému řidiči.

Nedávno Václav Klaus omilostnil ženu, která ve školství prokazatelně kradla. Byla odsouzena, byť jenom k podmínce. Jenomže to by už funkci ředitelky školy vykonávat nemohla. Navíc byla přítelkyní manželky našeho prezidenta. A dostala milost, což znamená, že se na ni již  nikdy nesmí pohlížet jako na zlodějku, i nadále může svou funkci vykonávat a nikdy již za tento čin nemůže být pohnána před soud.

Odůvodnění prezidentské milosti bylo výsměchem všem slušným lidem. Ukázalo se, že stejně jako všichni naši politici, i sám prezident, na občany tohoto státu zvysoka kašle. Vždyť je to jen lůza, póvl, který je jenom k tomu, aby platil. Že prý by se ona dáma, pokud by byla odsouzena, nemohla starat o svého nemocného manžela. Při podmínce? Prezident Klaus plivl do tváře, touto milostí, všem, kteří byli odsouzeni sice na základě práva, ale spravedlnost přitom byla někde pořádně zašitá.

Od listopadu 89 se u nás rozvíjel klientelismus až dosáhl takové míry, že mu podléhá i náš nejvyšší představitel. A jestliže se může chovat klientelisticky prezident, proč by se tak nechovali i politici, policie, soudy a veřejné instituce, ale i obecní a městské úřady?

Jak je možné, že Rath, byť nepochybuji, že čistý není, sedí ve věznici, aniž by mu sněmovna sebrala imunitu? Jak je možné, že předsedkyně sněmovny Němcová rozhořčeně do médií sdělí, že Rathovi, ač má stále platný mandát a imunitu, navíc přece ctíme presumpci neviny, nepovolí ve sněmovně hovořit?  Ale, byť zatím nepravomocně, odsouzený Bárta, klidně ve sněmovně vystupuje a předsedkyni Němcové to nevadí. Odpověď je jediná, prostě se to její straně nehodilo do krámu. Rath nakonec dnes odpoledne ve sněmovně mluvit bude, uvidíme, jestli to bude v televizi.

Ratha kvůli sedmi milionům zavřeli a jednají s ním jako s Breivikem, jak to, že v Litoměřicích už dávno nesedí bývalý ministr Řebíček, který si své vlastní firmě přihrál čtrnáct miliard? Jak to, že stejně jako u Ratha, nepostupovala policie u Drobila, tam se jednalo o miliardu. Ale na druhé straně by tam měl sedět i Gross, jak to, že policie nekonala, když celý národ ví, jak ke svým milionům přišel?

Z jednoho prostinkého důvodu, zavírají se a stíhají jenom ti politici a lidé, kteří nemají někde dobré známé nebo se stali navýsost nepohodlnými. Milosti se udělují s klidem zlodějům, ale obyčejného řidiče skřípnou tak, že nakonec u klientelistického a prohnilého soudu dostane pálku proto, že nenastoupil včas do vězení.

Václav Klaus byl jedním z prvních, kdo začal klientelismus v naší zemi prosazovat, jenom vzpomeňme na jeho památná slova: „Potřebovali bychom víc takových Kožených.“ Nebo: „Ekonomové přece musejí utéci před právníky,“ při jeho privatizaci, při které byl tento stát, a především jeho občané, okraden o více jak dva biliony korun.

Můžeme se proto divit, že usvědčené zlodějce milost udělil a Smetanovi nikoliv? Nemůžeme!

Prezident Václav Klaus je přece věrným obrazem celé naší současné společnosti.