EU konečně odhalila tvář

Tento týden při svém projevu pronesl předseda Evropské komise José Manuel Barroso naplno a konečně pravdu o tom, kam chce Evropská Unie dospět. Cílem je vznik federální Evropy, tedy jakýchsi Spojených Států Evropských.

A cože by chtěl? Maličkosti, jenom o něco rozšířenější Lisabonskou smlouvu. Evropská komise by se stala jakousi nikým nevolenou vládou kontinentu, Evropská banka by diktovala státům, jak s vybranými penězi z daní hospodařit, státy by ještě více než dosud musely svou zákonnost podřídit této komisi. Ta by všem státům v této federaci určovala jaké důchody se smějí vyplácet, jaké mzdy, s ohledem na výkonnost ekonomiky toho kterého státu, zkrátka by nám diktovala jak smíme žít a co všechno nesmíme. 

Parlamenty jednotlivých států by se staly jakýmisi sněmy gubernie, prezidenti pouhými gubernátory. Ocitli bychom se plně v područí evropské vlády. A naše suverenita? Tu by vzal čert. Z příkladu Řecka zcela jasně vidíme, kam by to došlo. Stále další a vyšší půjčky z Evropy se v řeckých bankách ani neohřejí, sotva jim na účty dojdou, jsou okamžitě posílány zpět do evropské banky, coby úroky z původní půjčky. Dluh se nesnižuje, naopak, zato však z úst Merkelové a spol. přicházejí další a další doporučení, jak ještě více ožebračit lidi, jak jim rozšířit pracovní týden o sobotu, aniž by se mzdy zvýšily. Ba právě naopak, doporučení znělo na snižování mezd, důchodů a příspěvků. 

A to zatím platí „jenom“ Lisabonská smlouva. Pokud by vznikly, nedej Bože, Evropské spojené státy či něco podobného jenom s jiným názvem, do Řecka se nedostanou jen Španělé, Italové, Portugalci či Irové, ale všechny státy vyjma oněch posvěcených. Vyjma států té prvořadé Evropy, jakési státní elity, především Německa a Francie. My ostatní, kteří jsme malí a slabí, bychom se staly koloniemi. 

Říká se, že se nemá plakat nad rozlitým mlékem, ale právě to, co teď Barroso řekl naplno, jsem předpokládal již před naším vstupem do EU. A bál se toho a jen čekal, kdy s tím EU vyleze. Stalo se to právě teď. 

Jsem Čech, žiji v České republice a chci žít tak, jak nám naši zákonodárci stanoví mantinely. To, že současná vládnoucí klika této zemi škodí, je fakt, ale je to až druhořadé. My si je totiž sami zvolili a jsou to naši spoluobčané. Mohu proti nim bojovat a dělám to, ale bojuji proti Čechům, nikoliv proti někomu, kdo o životě u nás neví vůbec nic, ale z pozice síly nám bude určovat jak my tady, v Česku, smíme žít. 

Evropská Unie nás stojí ročně strašně moc peněz a jenom něco z nich nám pak, formou dotací, vrátí. Teď nedostaneme 30 miliard, prý jsme je rozkrádali, ale jsou to přece naše peníze, ty, co jsme do EU povinně museli poslat. 

Jsem euroskeptik a vždy jsem jím byl. Nežli takovouhle Evropu, tak by snad bylo lépe, kdyby se celá EU změnila na pouhou bezcelní zónu s volným obchodem, pohybem osob a státy by si hospodařily po svém. Bez cizího diktátu a okrádání. 

Již jednou jsme v podobné federaci, byť s jiným politickým uskupením a názvem byli, jmenovalo se to Rakousko – Uhersko a Jirásek tu dobu nazval dobou temna. Poté, a není to tak dávno, jsme byli v jiném podobném uskupení, v tak zvaných socialistických státech pod diktátem tehdejšího Sovětského svazu. Ani v jednom z těchto uskupení se nám nežilo dobře. 

Pokud se Barrosova slova naplní a tyhle spojené státy opravdu vzniknou, pak nám pomáhej Bůh.