Na poštách se v určené dny tvoří fronty nezaměstnaných. Ministerstvo práce a sociálních věcí, pod taktovkou ministra Drábka, je nutí hlásit se tam, aby náhodou nepracovali na černo. Nikdy jsem tam však neviděl stát ve frontě nezaměstnaných Roma.
„Jsou všichni nemocní,“ odpověděla mi na dotaz proč se na poštách nemusejí hlásit nezaměstnaní Romové, pracovnice Úřadu práce. Znamená to tedy, že jsou všichni Romové v invalidních důchodech? A nevztahují se na ně nové předpisy, kterým jsou podrobeni skuteční invalidé?
„To nevím, ale podle mých zkušeností to vypadá, že pan ministr Drábek do roku 2015 zřejmě všechny invalidy zázračně uzdraví,“ opáčila ona pracovnice, se kterou jsem měl možnost strávit více než dvě hodiny. „Představte si, že o invalidní důchod přišel i člověk bez nohy, prý se může celkem dobře pohybovat s protézou a může si tudíž najít práci,“ dodala pracovnice, dříve po léta pracující na sociálce a nyní pracuje pod Úřadem práce, kam byla převedena.
Naštěstí se jednalo o naprostou výjimku, byla totiž velice slušná.
Podle nových směrnic, vydaných Ministerstvem práce a sociálních věcí, přestanou v červnu platit průkazy ZTP/P, ale i ostatní, a to včetně značek do vozidel označující invalidního majitele vozu, ty ovšem budou platit až do konce letošního roku. Budou se vydávat nové. Opatření je odůvodňováno tím, že mnoho zdravých lidí si podvodně sehnalo invalidní značky na vozidla, aby mohlo využívat jejich výhody, například při parkování v přeplněných ulicích.
Namísto toho, aby jak státní, tak městské a obecní policie prováděly důsledné kontroly čísel invalidních značek a neoprávněné osoby, které je podvodně zneužívají, trestala vysokými pokutami, ministerstvo jde jinou cestou. Značky zrušilo a výrobu jak nových značek pro invalidy do aut, tak i jejich průkazy, zadalo pravděpodobně spřátelené firmě, která na jejich výrobě vydělá desítky milionů korun, a ty jdou z našich kapes. Takhle vypadá šetření v režii ministra Drábka a celé současné vlády. Na invalidech, protože se vydávání značek a průkazů výrazně omezí, a tím se omezí i jejich příspěvky od státu, ušetří pár set tisíc, aby na druhé straně prodělala miliony na jejich novou výrobu.
A to není všechno, nyní docházíme k avizovanému ponižování invalidů na popud Drábka. Každý invalida, pobírající k invalidnímu důchodu i příspěvky na péči a příspěvky na mobilitu, mimochodem razantně snížené, musí projít ponižující procedurou.
Nejprve se musí dostavit na Úřad práce, mimochodem ty nejsou pro nechodící invalidy vůbec přizpůsobeny, na rozdíl od někdejších sociálních úřadů, tam s ním sepíší žádost o nový průkaz ZTP, případně u těžších invalidů ZTP/P. Už samotná výprava a rvaní vozíku do schodů je jak pro invalidu, tak pro jeho doprovod přímo horolezeckým výkonem.
Poté se v bytě invalidy objeví pracovnice Úřadu práce a kontroluje, zdali se invalida náhodou ve svém bytě či domě zázračně neuzdravil. A nejen to, kontroluje i vybavení domácnosti a posuzuje, jak ta která domácnost, kde invalida žije, je na tom finančně a jestli jsou příspěvky od státu opravdu nutné.
V dotazníku, který musí invalida vyplnit, jsou i takové otázky, které doslova a do písmene ponižují lidskou důstojnost, například, zdali je invalida schopen sám se očistit po použití WC, zdali se dokáže sám obléknout a co všechno si dokáže udělat sám. A musí to předvádět.
Každý, kdo má invalidní důchod a příspěvek na péči, byl podroben velice důkladné lékařské prohlídce a teprve na jejím základu mu byl důchod a příspěvek přiznán. Jak může pracovnice Úřadu práce, bez jakéhokoliv lékařského vzdělání, kvalifikovaně posoudit zdravotní a společenský hendikep postiženého? Od čeho tedy jsou velmi důkladné lékařské prohlídky?
A největším paradoxem pak je fakt, že touto ponižující procedurou musejí procházet i lidé, kteří se z těžkým zdravotním postižením narodili a tudíž není sebemenší možnost, že by se jejich zdravotní stav mohl zlepšit.
Ale pojďme dále. Po návštěvě pracovnice Úřadu práce musí jít žadatel o nový průkaz ZTP/P a příspěvky znovu na lékařskou prohlídku, aby se, po kolikáté už, prokázalo, že se zázračně neuzdravil. Pro vozíčkáře je to další velmi obtížné trauma, navíc, když příslušný lékař sídlí v patře a bez výtahu.
Po absolvování lékařské prohlídky se musí opět dostavit na Úřad práce, aby mohl, po neskutečných byrokratických úkonech, dostat nový průkaz a značku do vozidla. A jaké asi může mít pocity člověk, který se už narodil s velmi těžkým zdravotním postižením, když vidí, jak si pro průkazy zdravotně postižených přicházejí Romové bez jakéhokoliv viditelného postižení? A dostanou je všichni do jednoho.
A ještě jedna perlička z dílny antisociála Drábka nakonec. V lednu letošního roku oznámil Úřad práce invalidům, že v červnu končí průkazy ZTP a že žádat o nové se musí minimálně dva měsíce před jejich oficiálním ukončení. A invalidé houfně zaplavili úřad. A pak se ukázalo, že se předpisy změnily, původní žádost neplatí a oni musejí celou anabázi včetně neskutečně ponižující návštěvy pracovnice v bytě, absolvovat znovu.
Dobrý stát se pozná, mimo jiné, i podle toho, jak se dokáže postarat o staré a nemocné občany. Česká republika se ke starým lidem, důchodcům a invalidům, ale i k rodinám s dětmi, chová neskutečně macešsky. Není to dobrý stát a je třeba, aby se jeho vedení radikálně změnilo.
„Víte, co bych si přál ze všeho nejvíc?“ Zeptal se mě jeden, asi padesátiletý, celoživotní invalida. „Abych už co nejdřív umřel. Snížili mi příspěvky a teď po zaplacení všech poplatků mi zbývá osmnáct korun na den. Už se ani nepamatuji, kdy jsem se pořádně najedl.“
I to je realita České republiky v roce2012. Abude hůř!
