...i když by určitě chtělo. Od letošního září ale visí nad osudem 60 000 českých žen „pracovní“ otazník, protože přesně tolik dětí se letos nedostalo do mateřských škol. Samozřejmě, že některé matky využijí školek soukromých (a tedy drahých), či zapřáhnou babičky a rodinné příslušníky, stejně je to ale pořád 60 000 žen matek, které budou muset vzniklou situaci nějak řešit.
Rodičovská dovolená v ČR je neúměrně dlouhá – 3 roky je šíleně dlouhý čas na to, aby žena spolehlivě ztratila kontakt s firmou, aby spolehlivě ztratila tempo s chodem organizace, aby spolehlivě ztratila sebevědomí...
Je to ale začarovaný kruh, protože i když žena má zájem vrátit se do práce dříve, po jednom roce či dvou letech, kam dá svoje děti? A má o ni firma ještě vůbec zájem? V očích většiny zaměstnavatelů lidský kapitál žen během dlouhé rodičovské dovolené v lepším případě stagnuje, v horším případě klesá.
V České republice navíc zoufale chybí institucionální zabezpečení pro děti do 3 let (mimochodem, věděli jste, že v ČR bylo v roce 1990 celkem 1 043 jeslí – pro 39 829 dětí a v roce 2005 už bylo v celé ČR JEN 54 jeslí pro celkem 1671 dětí?).
Pokud se matky malých dětí těší na to, že ve třech letech konečně nastoupí do práce, tak ani tady – v mateřském školství – není jistota, že se dítě podaří někam do státní školky upíchnout...
Situace je opravdu tristní – mateřství je, bohužel, bráno na pracovním trhu jako hendikep, buď je brána žena jako (potenciální) matka – a už tedy rovnou riziková, nebo je to matka na rodičovské dovolené, nebo je to matka s malými dětmi a nebo prostě matka s dětmi...
Pokud to takto půjde dál, bude česká matka na trhu práce brzy patřit „mezi ohrožené druhy“, a to je jistě škoda – škoda pro ženy samotné, škoda pro jejich rodiny (které musí vyjít s jedním platem) a škoda i pro celou naši společnost, jako takovou (která by měla využívat lidské zdroje maximálně efektivně)...
Věnuji všem pracujícím (a rádobypracujícím) matkám, KK.
