Hned na začátku si dovolím tvrdit, že důchodová reforma hned tak nebude. Počítám, že příští volební období proběhne určitě bez toho, že by se poslanci ve Žvanírně na něčem shodli.
Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.
Hned na začátku si dovolím tvrdit, že důchodová reforma hned tak nebude. Počítám, že příští volební období proběhne určitě bez toho, že by se poslanci ve Žvanírně na něčem shodli. Ono je to totiž tak, že ať si myslí kdo chce, co chce cokoliv o důchodcích, je jisté, že od jistého věku už nebudou moct pracovat a budou muset dostávat důchod. A ten důchod bude muset být dostatečně velký na to, aby neumírali hladem, měli na nájem a třeba i na ty televizní poplatky, které se neodváží žádná vláda zrušit. A to nemluvím o tom, že si chtějí občas vyrazit nejen na svou chatu, ale i s vnoučaty se vykoupat ve slané vodě.
Samozřejmě, kdyby prudce stoupala produktivita práce, tak by to asi nebyl problém a nemuseli bychom se o důchodech vůbec bavit. Ale naše montovny už dnes mají dost robotů a ani ty rychleji z principu věci pracovat nebudou. Lidi už vůbec ne. Každý rok se vyvíjejí rychlejší, chytřejší počítače, přesto lidí ve státní správě neustále přibývá.
Důchodci přibývají rovněž a jejich důchody budou stát (stát) čím dál tím víc peněz ze státní pokladny. Z té pokladny, ve které chybí peníze odplouvající do zahraničí, peníze za šedou a ještě šedivější ekonomiku, peníze za nevybrané daně, peníze za nedůsledné hospodaření třeba v oblasti zdravotnictví. Daly by se ušetřit peníze i za vojenské výdaje, ale to by si pak ti s těma zahrádkama na výložkách neměli s čím hrát. Jistě, máme nějaké závazky a nějaké smlouvy, ale smlouvy se víc než často porušují a nedodržují, podle toho, jak se to komu hodí. Někdy mám pocit, že nejhlavnější smlouvy jsou ty, které říkají, kolik peněz musíme utratit za nákup zbytečností u kamarádů v zahraničí. Ostatní smlouvy, například ve stavebnictví, investicích, termíny dodávek čehokoliv, dodržování kvality, to všechno je tak hrozně nedůležité, že se o tom není třeba se ani bavit.
Nikdo se neodváží to říct jak se říká: „na plnou hubu“. A to, že pokud se mají zachovat důstojné důchody do budoucna, tak že se bude muset zásadně něco změnit. A to, že uděláme v mnoha oblastech našeho hospodářského života pořádek, nebo že všichni, co odevzdávají ze své práce státu daně - budou muset odevzdávat víc a víc. Žádná jiná cesta není.
Debilně si myslím, že v našem politickém systému neexistuje žádná strana, která má skutečné odhodlání jít nepopulární cestou nastolení řádu a pravidel. Pravidel rovných a bez výjimek. Takže zbývá už jenom ta cesta odevzdávání. Bohužel. A nezmění to ani tyhle, ale ani příští volby.
