A je to tady a nedá se nic dělat. Je to ze života, je to jako z té soutěže. Co na tom, že je to proti nějakým pravidlům. V tomto případě přímo ústavním pravidlům.
Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.
A je to tady a nedá se nic dělat. Je to ze života, je to jako z té soutěže. Co na tom, že je to proti nějakým pravidlům. V tomto případě přímo proti ústavním pravidlům.
Ukazuje se, že obecně pravidla jsou dobrá, potřebná, ale že se nedodržují. Odvažuji se tvrdit, že mnozí volající po dodržování pravidel a zvyklostí je sami občas nedodržují. Ať je to nedodržování rychlosti v obcích při jízdě autem, telefonování za jízdy, či odmítání nošení roušek, chcete-li. Tvrzení, že je to něco jiného, neobstojí. I malé nedodržení pravidel při souhře okolností může mít fatální následky.
Co teď. Trvat na svém z pohledu jmenovaného předsedy vlády je možné, chlapácké, ale povede k značnému prodloužení doby, než nová vláda bude jmenována. Trvat na svém z pohledu Pirátů je možné, možná i logické, zvláště v situaci kdy lepšího někoho jiného nemájí k dispozici. A také nechce Pirátská strana ještě více šrámů na své, již tak notně pošramocené, stranické pověsti.
Možná, že by šlo vyřešit celou situaci rychle a elegantně. Možností je několik, žádná ale není taková, ve které by se počítalo s tím, že se bude lpět na navrženém.
Třeba se zachvěje zem, pohne se zemská osa a sám Lipavský hodí ručník do ringu, když to neudělají Piráti, nebo profesor.
Debilně si myslím, že by to bylo nejlepší. Řešení, pravda - se ztrátou kytičky (Lipavského).
