Jedno je jisté, já ho volit určitě nepůjdu, protože mám o jeho osobě vážné pochybnosti. Osobní zkušenost mne nabádá k tomu, abych je měl.
Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.
Hudebník a bývalý ministr pro lidská práva Michael Kocáb v rozhovoru pro iDNES.cz také uvedl, že je téměř rozhodnutý kandidovat v příštích prezidentských volbách. „Dalšího bývalého komunistu bych na Hradě nevydýchal,“ vysvětlil.
Jedno je jisté, já ho volit určitě nepůjdu, protože mám o jeho osobě vážné pochybnosti. Osobní zkušenost mne nabádá k tomu, abych je měl. A vím, že v očích mnohých si nepolepším, protože pan Kocáb je pro ně hrdina, který vyprovodil sovětské posádky za hranice naší vlasti.
Ještě než sdělím své pochybnosti, tak bych chtěl říct, že jsem třikrát viděl „Odyssea“, hodně zdařilé představení Laterny Magiky, ke které psal pan Kocáb muziku. Muziku skvělou, až nadpozemskou.
Když jsem byl zaměstnán v „Boudě“ (ČR, Vinohradská 12, Praha 2), tak v době dalece předlistopadovou jsme byli vedením svoláni a bylo nám řečeno: „Dnešním dnem se nehraje muzika pana Kocába, kartotéční lístky s čísly pásků nejsou dostupné a pokud má někdo nějaké soukromé nahrávky, tak se nesmí používat. Nyní se můžete odebrat na svá pracoviště.“
Samozřejmě, že se důvody tohoto opatření i jiných opatření a zákazů nikdy nesdělovaly. Ani se o nich nedalo nikdy diskutovat. Byla to taková doba, takový život, taková pravidla, pokud člověk chtěl být zaměstnán.
Po delší době, zdůrazňuji, že dost dlouhou dobou před plyšákem, byly navráceny kartotéční lístky zpět, pan Kocáb se mohl hrát a já za několik měsíců mohl vidět Odyssea v Moby Dicku (Palác kultury).
Nepřemýšleli jsme, proč. Proč návrat. Většinou se návrat vyměňoval za nějakou úlitbu, za podpis. Za úlitbu těm nahoře, za podpis proti těm dole.
Tak to bylo. Z těchto důvodů ho volit nikdy nepůjdu. Pochybnosti mám víc než velké.
Vím, že je hodně debilní si myslet, že mi někdo (víc než málo) uvěří. Ale nemám důvod si vymýšlet.
