Nemám nic proti pracovníkům v pohostinství. To bych rád řekl předem. Roznášet celé dny pivo na place nebo míchat u horké plotny koprovku, není žádný med.
Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.
Nemám nic proti pracovníkům v pohostinství. To bych rád řekl předem. Roznášet celé dny pivo na place nebo míchat u horké plotny koprovku není žádný med. Nehledě na úděsný systém práce v krátkém a dlouhém týdnu. Kdo zažil, ví své.
Musím přiznat, že ne všechna zařízení jsou na úrovni, přiměřeně kvalitní za vyžadované ceny, přiměřeně ochotní v přiměřeném interiéru. Každý se setkal nejednou s jídlem, které nemělo potřebnou kvalitu nebo množství. Pořád se najdou výčepní, kteří vědomě „umí“ točit pivo.
Nelze se divit národu, že je potom popudí kdejaký šot v televizi o krizi v pohostinství. Přispívá tomu i nevzdělaný (ekonomicky nevzdělaný) redaktor, který nechá klidně postiženého restauratéra promlouvat o tom, jak prodělává tisíce, někdy i statisíce.
Není to pravda, zavřený provoz ho stojí mzdy zaměstnanců, nájem a elektřinu, poplatky. Některé z nich redukované - když nevaří, nespotřebovává ani potraviny, ani plyn nebo elektřinu.
Pravda, nemá dost na osobní spotřebu, která vysoko překračuje státem dávaných 500,-Kč/den.
Takže, pregnantně řečeno, on neprodělává tisíce, on netrží tisíce.
Když ho stojí zaměstnanec denně dejme tomu 1 000,- Kč, nájem 2 000,-Kč, media 1000,- Kč, tak při pěti zaměstnancích to dělá řádově ať deset tisíc denně. Stát dotuje zaměstnance i nájmy, částečně i zisk restauratéra. Problém je v tom, že když platíte takový nájem a máte těch 5 zaměstnanců, staráte se o provoz, denně řešíte provozní problémy, tak vám nebude stačit 15 000 měsíčně od státu, když vaši zaměstnanci mají víc. Shrnuto, podtrženo: veškerá nespokojenost pramení z faktu, že nenaskakují na podnikatelském účtě zisků dostatečné číslice.
Nejedná se ale o prodělek, ale o nevytváření zisku.
Úplně jiná situace je v jednoslužných nebo malých rodinných provozech, kde je skutečný boj o přežití.
Náš mediálně nejznámější podnikatel v oboru divadelnictví prohlašuje, že prodělává miliony. Přitom se ví, že je ve svém divadle, takže nájem neplatí, herci jsou placeni za odehrané představení (nejsou to zaměstnanci) a na těch několik uklizeček a zaměstnanců by mohl najít něco v šuplíku. A že prý ho dostává do finančních kolen nájemcem neplacený nájem za restauraci (guláš je zkrátka všude a ve všem).
Tomu lze těžko uvěřit - zrovna jako těm prodělávaným milionům. Ono to bude tak, jako v těch restauracích, že neprodělává, ale že nevydělává. A to chápu, to fakt naštve. Nenaštvalo by to jenom debila.
