Letní lásky, jsou jako letní bouřky, přijdou, vyburácí se a odejdou. Nebe se vyčistí, vzduch zavoní a život běží dál...
Svou první a zároveň poslední velkou a opravdu „letní“ lásku, jsem zažila ještě jako „dítě.“ Mě bylo „skoro“ osmnáct a jemu „skoro“ taky. Byli jsme krásně naivní a nezištně zamilovaní. Nemohli jsme jíst a ani dýchat, jak jsme té vášně byli plni. Seznámili jsme se v autobuse. Byl to nejkrásnější a nejžádanější kluk v okolí a to k lásce stačilo. Měl krásné „holčičí“ oči a nádherně bílé zuby a patřil jenom a jenom mě! Ten pocit sebedůvěry mě naplňoval natolik, že jakékoliv reálné rady „starších,“ mi byly ukradené. Neměli jsme žádné povinnosti a ani starosti a jen tak jsme si létali na obláčku svých snů. Nechovali jsme se „jako“ děti, my byli děti a nezodpovědnost k dětem patří. A právě proto, to mělo takové grády. Ten pocit euforie jsem již nikdy víc nezažila. Bylo to krásné, protože to bylo tak nesvázané a čisté. Byla to opravdová láska bez předsudků, očekávání a nároků na toho druhého. A stejně tak jako letní bouřky,tak také lásky přicházejí a zase odcházejí. Ta má odešla na gynekologickém křesle s verdiktem – těhotná. V tu chvíli vše bylo pryč. Můj mozek přeladil na zcela jinou frekvenci a sen se rozplynul. Bublina splaskla, nastal konec! Náš vztah pochopitelně nevydržel a ani vydržet nemohl, nebyl k tomu předurčený. Byla to jen krásná romance, kterou jsem si měla prožít. Naši dceři je dnes jednadvacet a my jsme stále přátelé a troufám si tvrdit, že pro naši dceru ti nejlepší rodiče. A myslím, že to krásné a čisté co jsme tenkrát prožívali se v naší dceři ukotvilo již v samotném prvopočátku. Je to krásná mladá dáma,plná radosti a energie. Tento příběh letní lásky, je má „velmi osobní“ romance, která přišla aby naplnila můj život. Byla krátká a bouřlivá, tak jak letní bouřky bývají... Nebe se vyčistilo, vzduch zavoněl a život běžel dál... PS: Rok po narození dcery, jsem vážně onemocněla a možnost, mít další dítě pro mě navždy skončila…
