Slabé chraňme, silné nechme svému osudu a nejsilnější, vy pomáhejte

GDPR - EU ochrana osobních údajů. Samozřejmě se má stát starat o své občany, ale do jaké míry? A co Facebook? Ač ho nemám, nemyslím si, že vinen je Facebook, ale jeho uživatelé. Přemíra ochrany vede ke ztrátě ostražitosti.

Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Věřím tomu, že na začátku GDPR byl také dobrý úmysl. V dnešním IT světě je mnoho rizik a nástrah. Je ovšem řešením další a další regulace? Pokud někdo rozhoduje o našich životech, co kdo může číst, sdílet a případně zneužít, jakou máme kontrolu nad těmito kontrolory? 

Facebookem hýbe problém, který jej jistě nepošle do propadliště dějin, ale otřásá se židle pod zakladatelem Facebooku. Pokud bude nahrazen nějakým managementem, dozorčí radou nebo odborníky, je to záruka funkčnosti? Nikoli. Jedinou zárukou jsme každý sám za sebe. Pokud jsme toho schopni.

Představte si stavbu vysokopodlažního domu. Pokud vystoupáte do nejvyšších pater stavby, hrozí úraz, pád nebo jiné neštěstí, ať jste lékař, zedník nebo architekt. Tak pokud máte dobré úmysly, uděláte jako majitel stavby maximum pro to, aby nedošlo k žádnému neštěstí. Zabráníte neoprávněnému vstupu. Umístíte varovné cedule. Ve vysokých patrech přiděláte zábrany a těsně nad zemí záchranné sítě. Výsledkem bude pouze to, že kdokoli se na stavbu dostane, ať již oprávněně či nikoli, bude spoléhat více na bariéry než na vlastní mysl. A co když zábrany montoval dělník, který byl poslední den v práci před vyhazovem, spěchal zrovna domů nebo zkrátka namontoval zábranu nekvalitně se zlým úmyslem?

Jaké je řešení? Slabé chraňme. Pokud je člověk mentálně nebo fyzicky hendikepovaný, máme možnost omezit vstup těmto lidem na uvedenou stavbu. Silné nechme svému osudu. Pokud nezodpovědný dělník vstoupí na stavbu bez ochranných pomůcek nebo parta teenagerů pod vlivem alkoholu si bude chtít užít večerní výhled z prvního patra stavby, zabránit tomu nedokážeme. A tak tam ani žádné zábrany nejsou potřeba. 90% lidí se zarazí již při pohledu ze dvou metrů dolů a pokud upadnou, skončí se zlomeninou a zkušeností do budoucna. Kdo je nejsilnější - měl by vědět co se může stát při pádu z desátého patra a zamezit vstupu do těchto pater. A být připraven se zábranou a záchrannými pomůckami. Ale pouze pro případ krize. 

Přenesu-li to na GDPR či Facebook, ochranu si zaslouží slabší. Děti, starší lidé nebo mentálně postižení. Možná by šlo, aby zřízení účtu bylo navázáno na rodiče, provést edukaci starších a třeba omezit některé funkce pro mentálně postižené. Silným dejme informace - sdílíš, riskuješ. Je to jako napsat si PIN na kreditní kartu. Je to jako nezamknout dům nebo podceňovat zdravotní problémy. A kdo je nejsilnější - v tomto pojetí IT odborníci nebo stát - měl by šířit informace. Dal jsi foto na Facebook? Nejen ty a tví přátelé budou vědět, odkud to foto je. Mnoho lidí je schopno zjistit datum a místo pořízení. Spojit s dalšími lidmi, vytvořit algoritmus, kdy a kde se pohybuješ atd. 

GDPR, změna ve vedení Facebooku a další a další úrovně ochrany nebudou k ničemu, pokud sami neotevřeme oči. 

A přitom stačí selský rozum. Mladým slečnám nemusí nikdo říkat, že není vhodné z večerní diskotéky jít v minisukni zkratkou kolem dělnické ubytovny. Samy chápou, že je lepší vzít si taxi nebo jít hlavní ulicí, přestože je to dále. I když každou hodinu projde kolem ubytovny policejní hlídka, stále je to riziko vysoké.

GDPR nás neochrání. Je to pouze na nás.