Proč dám bodovému systému i kladné body

Pracovně hodně času trávím v autě. Tak je vždy jen otázkou času, kdy mi jako řidiči přiskočí nějaký bod. Nepotěší to, ale přesto mi to dalo něco, co jsem ani já předtím netušil. 

   Bodový systém pro řidiče jsem od jeho zavedení nějak zvlášť neřešil. Vždy je košile bližší než kabát. Asi většina řidičů na tom byla podobně. Pokuta byla daleko horší, zaplatit těžce vydělané peníze, než nějaké body na nějakém účtu a dokonce jich může být až 12. Vlastně jedenáct. 12 jich sice být může, ale v tu chvíli přestává být řidič řidičem. Aspoň na nějakou dobu.

   Tak jsem začal střádat body. Znáte to asi sami. Po letech, kdy se rozmohly i v zemích českých mobilní telefony a handsfree v autech s časovou prodlevou, používali jsme sluchátka místo handsfree. Vystoupíte, nastoupíte, zamotané dráty a tak skončíte s telefonem na uchu. Pane řidiči - tuhle větu jsem již použil a máme ji jistě všichni rádi - vaše doklady. Ano přistály mi na kontě moje první 3 body. Do 12 daleko, pokuta zabolí a člověk si dá větší pozor na telefon na uchu během jízdy. Rok se s rokem sešel a jak praví zákon, rok bez přestupku se rovná mínus 4 body. V mém případě "pouze" 3, do záporu ještě systém nezavedli. Tak jsme si všichni od roku 2006 začali zvykat na častější používání slova body v našich životech. Nějaké body plus, další rok za námi, body mínus, pár let bez bodů, handsfree využíváno jak má být a roky letí. Rok 2016 rychlost, za 11 měsíců další rychlost, žádný odečet a slovo POKUTA již není tak dominantní nad slovem BODY. Samozřejmě stále platí 12 měsíců bez bodového přestupku a mínus 4 body. Jenže nejsme stroje, chytíte telefon do ruky, tu překročíte rychlost, protože je to trochu z kopce, na ten kousek nezapnete pás nebo cokoli jiného. A pokud nebude 12 měsíců bez "chyby", nebude mínus 4, ale například plus 2. Jak z toho ven? Naštěstí nám zákonodárce věnoval úlitbu bohům ve formě Školení bezpečné jízdy. Nejsem ani na 6 bodech, ale rozhodl jsem se pykat za své hříchy a přihlásil se na Školení bezpečné jízdy. 

   V ČR je několik málo pracovišť, která jsou akreditována na tato školení. Jedno z nich je v Ostravě, tak jsem se přihlásil, zaplatil další obnos financí a čekal na den D. Jak to v životě chodí, ač jsem tam nikdy nebyl, "věděl jsem co mě čeká". Školitel, který nám dá jasně na srozuměnou, že jsme nejhorší z nejhorších, když jsme tam skončili. Budu tam jako nahý v trní, protože budu jediný "normální" řidič, mezi těmi piráty silnic v jejich autech za milióny. A navrch stejný okruh na polygonu pro všechny, bez ohledu na to, kdo z nás jel rychle a kdo řídil bez pásu nebo jel na červenou. Vzal jsem si dovolenou a vyrazil s vědomím svých neodpustitelných hříchů na cestách a myšlenkou, těch 7 nebo 8 hodin nějak přetrpím. 

   Dorazil jsem na parkoviště před školící budovou a nastala první zrada mého "vím co mě čeká". Žádná auta za milióny na parkovišti, ale normální vozový park jako před Penny marketem. S myšlenkou, že třeba nebudu úplně z jiného těsta jsem vyrazil dovnitř. V místnosti již bylo několik normálních chlápků a dvě ženy. Proběhly formality typu kontrola řidičáku a výpisu z karty řidiče a školení mohlo začít. Přišel normální školitel, učitel z autoškoly, podobný typ jaké pravidelně vídám na školení řidičů v zaměstnání. Nekonalo se žádné "Vy jste ti nezodpovědní řidiči". Školení z běžného provozu, informace o bodovém systému, na co si dát pozor, protože je to nové ve vyhlášce a my jsme to třeba nezaregistrovali. Rozvinula se diskuze a otázky, které nás bodové hříšníky trápily. Moje vize o pirátech silnic se zcela rozplynula. Řidiči náklaďáků, kteří najezdí milióny kilometrů a zkrátka nějaký bod chytit musí, jinak by ani nemohla fungovat statistika jako obor. Dále starší pán, který jezdí pro manželku do práce a potom jedou společně na nákup, ale v jejich obci je 30 nebo 40 a ač to zná, někdy tam je nějaký kilometr na tachometru navíc. A tak to pokračovalo. Normální řidiči, kteří měli jen trochu smůlu nebo nechtějí jezdit pro jistotu dvacítkou, aby nechytili nějaký bodík.  Teoretická část školení proběhla a já dal zapravdu školiteli. Kolik řidičů nemá body nebo jejich jízda rok co rok něco smázne, ale jsou z autoškoly venku 30 či 40 let a nikdo jim nic nepřipomněl? Já mám pravidelné školení v rámci zaměstnání a nejsem si jist, že znám každou novinku. Jak ji má znát ten, kdo končil autoškolu ve Škodě 120? S vědomím, tohle nebylo tak špatné a ty jízdy - praktickou část - již nějak vydržím, jsme mířili za volanty našich čtyř kol. 

   Vyrazili jsme na polygon, velký plácek za školící budovou a s pokyny co máme dělat jsme jeden po druhém začali kroužit na mokrém a hladkém povrchu, projíždět vodou, brzdit před nenadálou překážkou ve formě vodní stěny atd. Když nás školitel seznámil s tím, jak projedeme zatáčku ve vodě a mezi kužely a se slovy jak máme držet volant a "jeďte konstantní rychlostí 20 km v hodině", jsem se rozjel vstříc další zkušenosti. Trochu nuda pomyslel jsem si, ale stále s vědomím, že zde nejsem za odměnu v soutěži "Vzorný řidič roku 2017"  jsem udělal požadovaný manévr dvacítkou. Následně třicítkou, čtyřicítkou .... Opravdu zjistíte, že rychlost 50 km v hodině zase tak nízká není a kužely se najednou zdály nějak blíže u sebe a ta rychlost nějaká větší. 

   Odjížděl jsem domů s respektem k začínajícímu dešti. S vědomím, že cestu znám a křižovatky také, ale určitě jsou nějaké novinky v pravidlech, které mi unikly a ostatní řidiči, cyklisti a chodci kolem mě z polygonu právě nejedou. A možná, že skončila jejich jízda s dozorem a školení teorie před 5 nebo 40 lety. 

   Díky bodový systéme. Trvalo to 11 let od tvého zavedení, ale tohle byla pro mě první výraznější věc, ve které měl zákonodárce pravdu. Nejde jen o tu možnost odečíst 3 body. Jde o to, že jsme opět zjistili, že ač svá auta a předpisy známe, potřebujeme takové školení a jízdy všichni. Nepotřebujeme další pokuty a radary za cedulí obec. Potřebujeme si vyzkoušet smyk, jízdu na mokru, zatáčku a brzdění. Pod dozorem a na místě k tomu určeném. Ne až v provozu a v kufru auta, které právě zabrzdilo.