Přijmi výzvu!

Dnešní blog věnuji jedné konkrétní osobě. A budu moc rád, pokud mě i ženu, které se můj dnešní blog dotkne, podpoříte. Slovem, komentářem, zkušeností nebo radou. 

Již nejednou jsem se zde pozastavil nad tím, jak se máme dobře a nevážíme si toho. Neplatí to obecně, samozřejmě každý z nás má svoje starosti. Také uznávám, že nelze žít s vědomím, mohlo by být ještě hůře a proto si nebudu stěžovat. Každá nespokojenost nás žene kupředu a tak například T.A. Edison učinil nespočet pokusů bez úspěchu, aby jeho snažení bylo korunováno úspěchem. A tak to máme všichni a vždy. Nemáme záruku, že naše opakované snažení vede k cíli, ale pokud se nepokusíme, tak máme jistotu neúspěchu. Z toho vychází 3 možnosti. A to je podle mého názoru fajn. I v supermarketu se nám lépe rozhoduje mezi dvěma nebo třemi jogurty než mezi dvaceti. Pokud již při vstupu nemáme jasno o tom co chceme.

Možnost první: Je nejjednodušší. Vše má svoji cenu a proto se jednoduchost rovná malé radosti. Neudělám nic. Nic nezkazím, nedosáhnu cíle, ale ušetřil jsem si energii a zklamání. Výsledek znám předem. Je to taková sázka na jistotu. Takže za mě 0%.

Možnost druhá: Zde si půjčím slogan firmy Nike. JUST DO IT. PROSTĚ TO UDĚLEJ. Pod souslovím prostě to udělej mám na mysli začni. Zkus to, udělej rozhodnutí. Na konci může být a často je neúspěch. Co takový neúspěch přinese? Udělali jsme první krok. Zkusili jsme to. Příště to možná bude jednodušší, možná také ne. Ale každopádně jsme za vynaloženou energii a za zklamání něco získali. Zkušenost a dosáhli jsme možná jiného, menšího cíle. Takže za mě 50%.

Možnost třetí: Předpokládám, že je zbytečné psát co je třetí možnost, ale pro pořádek. Začneme, vydržíme a dosáhneme cíle. Není podstatné za jak dlouho a v čem. Důležité je, aby cíl byl náročný. Náročný ve smyslu, musím něco pro to udělat. Řekl bych trochu hrábnout. Někdy více než trochu. Vynaložili jsme energii, čas a nemalé úsilí. Určitě nejednou jsme měli pocit, že to nedokážeme. Ale když už jsme tomu věnovali tolik energie, tak jsme ještě trochu přidali. Je to boj, boj s naší vlastní leností nejčastěji. Ale ten pocit, když jsme dosáhli cíle. Koupit se nedá. Dá se pouze zažít. Asi před 4 lety jsem zažil takový pocit, když jsem uběhl okruh kolem mého domu, bez změny běhu v chůzi. Měří 700 metrů. Měl jsem pocit, že jsem uběhl maraton. Okolí ze mě mělo legraci, když jsem se rozplýval nad svým výkonem. Ale ten pocit byl jedinečný. Dokázal jsem to. I s tím kopcem v polovině okruhu. Byl jsem na sebe hrdý. Proto není důležité srovnávat se s okolím. Pro mě bylo 700 metrů výzva a cíl. A já to po x dnech dokázal. JUST DO IT. Začít a dosáhnout cíle. Takže za mě 100%. 

A zde se dostávám k PŘIJMI VÝZVU. Je v mém životě mnoho lidí na kterých mi záleží. Některé věci mohu změnit, v některých jim mohu pomoci a někdy nestačí ani tyto dvě možnosti. Tak jsem se rozhodl pro tuto výzvu. Třeba mi veřejnost pomůže přesvědčit tě. Vymyslel jsem pro nás dva plán do konce prázdnin. Soutěž mezi námi dvěma. Kolik km týdně uběhnu, tolik ty nachodíš svižným tempem a naopak. Sdílejme si naše kilometry a přiměje nás to poprat se mezi sebou a s námi samotnými. Jsme v trochu rozdílné váhové kategorii a chci i nějaký měřitelný cíl nejen v kilometrech. Tak jsem se zeptal, kolik můžeme shodit tuků. A mám cíl pro nás dva, který není velký a zároveň nás zvedne z křesel. Můj cíl je 2 kilogramy tuků a tvůj 4 kilogramy tuků do konce prázdnin. 

Mám Tě rád a proto se ptám.

PŘIJMEŠ MOJI VÝZVU T.K.?