Nemám rád cyklisty ...

... nebo něco podobného si dnešního odpoledne pomyslel onen trpělivý muž středního věku. Budiž jeho myšlenky vryty do zlata.

Budu-li parafrázovat našeho nejvyššího ústavního činitele, jen člověk mysli chabé na svých názorech setrvává i ve světě turbulentním. Tak pro dnešek bych se rád zařadil do skupiny intelektu nechabého a rozhodl jsem se změnit svůj názor. Ba dokonce životní filozofii. 

Slunce svítí, alias "U vrat to je pařák" a je neděle. Tak jsem sfoukl ze svého kola roční prach a dal si za cíl ujet pár již letních kilometrů. První kilometr mi nohy daly najevo, že již téměř zapomněly tento pohyb a stejnou měrou se ozvala sedací část. Nejsem žádný polykač kilometrů a při jízdě v blízkosti domova je vždy možnost na rozhodnutí, odložit jízdu na příště. Nicméně nohy si vzpomněly jak se do pedálů šlape a zadek asi také pochopil, že protest je pro příštích 20 km zbytečný. Nepracuji v marketingu, proto není mou náplní práce být kreativní každou vteřinou, natož o víkendu. Udělal jsem nudné rozhodnutí a vyrazil na cyklostezku kolem řeky. Nudné ve smyslu, že jsem si nedal práci s přemýšlením kam vyrazit a použil vzorec cyklista = cyklostezka. Možná ještě byl čas oběda nebo to slunce, které si nepochopitelně opět dovolilo svítit, i když je léto, ale bylo celkem prázdno. Pejskaři šli blíže k vodě, aby jejich miláčci mohli schladit svá těla a napít se. O jejich / i mé toleranci / jsem psal již dříve. Jiní cyklisti ohleduplně objížděli bruslaře a mámy s kočárky. Začínal jsem mít pocit, že mnoho mých témat o vzájemné ohleduplnosti přestane být pro mě tématem. Lidé se navzájem dívali kolem sebe a protijedoucí přidali nebo ubrali na rychlosti v zájmu snadného vyhnutí v protisměru. Vzpomněl jsem si na pravidlo zipu na cestách, které také začíná fungovat. Měl jsem radost ze sebe i z ostatních. Připadala mi ta neděle nějak hezčí. 

Každý rub musí mít i svůj líc a naopak. Když to vypadalo tak harmonicky, bylo potřeba nějakého spasitele, který do této rovnováhy vnese onen rub. Nikdo z lidí, které jsem potkával neměl zájem se zhostit tohoto nesnadného úkolu, tak to zůstalo na mě. A za oběť jsem si vybral muže středního věku. Tento laskavý muž, kterého shodou okolností znám a bydlí asi 2 kilometry od místa našeho setkání, se rozhodl využít krásnou neděli k pobytu u vody také. V rámci podpory růstu HDP využil svoje auto, aby ony 2 km k vodě přijel. U vody je posezení, kde si mohou lidé dát občerstvení nebo pivo. Když jsem míjel cestou zpět občerstvení, viděl jsem tohoto chlapíka nad hezky vychlazeným pivem, které bylo určitě nealkoholické. 

Nicméně cestou tam, jsem šlapal do pedálů a myslel si, že cyklostezka je určena nejen, ale především pro cyklisty. A zde se vracím na samý úvod. Měním svůj prostý názor, jelikož vím, že to tak není. Jel jsem po pravé straně, přede mnou lidé na kolech či bruslích pouze v dáli. Cesta mírně z kopce, vítr foukal, super. V tu chvíli jsem viděl onoho muže středního věku, jak s vidinou nealko nápoje zavřel svůj vůz a vykročil směrem k cyklostezce. Chodec má přednost, i když tam není přechod, je to cyklostezka a nedej bože, když čeká na druhé straně tohoto asfaltového nesmyslu lahodný mok. Se všemi těmito právy vstoupil na cyklostezku těsně přede mnou. Trochu jsem zavrávoral, objel tohoto muže v právu a pokračoval v jízdě. Za zády jsem pouze zaslech "Zasr.ní kolisti". Ještě, že jsem měl helmu a brýle pro tyto situace, aby mě případný účastník mých  střetů s chodci nepoznal. Ne každý by musel být tak tolerantní k neurvalým cyklistům, jako tento muž.