Mám se špatně, ale už jsem našel viníka. Já za to nemohu

Našel jsem dva viníky mého nešťastného života. Zaprvé nikdo mi nepředžvýkává co si mám myslet a zadruhé zaměstnavatel si myslí, že za výplatu se má odvést i nějaký výkon. Takže prosím o nápravu těchto dvou křivd.

Křivda první. Byl jsem na dovolené. Užil jsem si volno, vyvětral jsem hlavu a přečetl nemálo knih. Počasí se vydařilo, voda a koupání také a člověk si užil i jídla toliko, až jsem měl chvílemi pocit, že hřích obžerství porazil můj oblíbený hřích lenost. Ale co, někdy je třeba udělat mentální a fyzický odpočinek a o to více se ponořit do víru plných talířů. Tak jsem se střídavě věnoval čtení knih, časopisů a internetu, které jsem prokládal nejen koupáním, ale také pokecu s členem rodiny, který byl s námi. Během našeho hovoru nebo v knížce jsem nejednou narazil na téma či oblast, která mi nebyla úplně jasná a proto jsem se obrátil na svého přítele Googla. Wi-Fi v resortu byla, ale vzhledem k počtu rekreantů a asi slabému signálu se někdy stránka na internetu načítala rychleji, jindy pomaleji nebo vůbec. Tak mě nepřekvapilo, když mi vypadla nebo se nenačetla stránka Seznamu, iDnesu, Wikipedie apod. Po několika dnech jsem zjistil, jaký typ informací mi není dostupný. A světe div se, natrefil jsem na něco, co mi u nás chybí. Wikipedia se neobjevila ani jednou. Ze začátku jsem já člen prostého lidu měl pocit, že mi něco chybí, ale záhy jsem pochopil ten přínos. Nemusím se sám probírat tématy, která mě zajímají. Wikipedii tvoří jen lidé a ti mohou chybovat. Navíc, když zkombinuji Wikipedii se Seznamem, iDnes, knihami a časopisy a k tomu přidám názory jiných lidí, vznikne mi z toho v hlavě pěkný guláš. A co když si vytvořím vlastní subjektivní pohled na věc? Už aby byla Wikipedia blokovaná i u nás a pokud možno bych hlasoval pro jednu webovou stránku. Hned by se mi žilo lépe. Někdo moudrý by za mě vše zjistil a mě jen předal výsledek. Třeba jak  mám hlasovat, co si mám myslet a když budu hodně smělý v mých představách, tak bych se i dozvěděl, jaká mě baví profese a jakou chci životní partnerku. Zkrátka ráj na zemi. Vzhledem k mému věku mám třeba ještě šanci, že se nějaký dobrodinec najde a vezme to břímě na svá bedra a mě jen vyplivne výsledek, co mám učinit pro svůj dokonalý život. 

Křivda druhá. Kdo chce pracovat, ten pracovat může. Při návratu jsme čekali na zavazadla, která se někde toulala a pás, na kterém měly dorazit zel prázdnotou. Někdo z davu pronesl: "Nejsou lidi, asi si pro ty kufry budeme muset zajít sami". Samozřejmě nás to pobavilo, ale já jsem stále v době, kdy mi můj názor nikdo nepřipravil, tak jsem si musel chtě nechtě vytvořit vlastní. Napadlo mě, že onen muž vyslovil velkou pravdu. K práci nakládání a vykládání zavazadel jistě není třeba mnoha akademických titulů, přesto nejsou lidi. V čem je problém? Napadly mě dvě varianty. Nízká mzda a zkrátka se někomu nechce.  Shodou okolností je dnes 1.8. a další člen mojí rodiny dnes změnil práci. Rozhodl se tak cca 2 týdny zpět, jelikož společnost ve které pracuje má finanční problémy a jeho mzda byla "příkladná". Pokud jsme se bavili o hrubém výdělku, číslo bylo nízké. Ale když vezmu v potaz svobodný, bezdětný mladý muž, který dojíždí do zaměstnání, cestu si samozřejmě hradí, zaplatí daně, sociální a zdravotní .... najednou je výplata výrazně chudší. Pokud vím, pro sociální dávky se nemusí jezdit a 8 hodin denně pro to něco dělat. Ušetřený čas, cesta, náklady na cestu a žádné odvody státu. Výsledek? Za 8.000 sedět doma, tomu rozumím. Za 15.000 hrubého každý den vstávat, dojíždět a platit daně? To je ale bláznovství. Pochopil to také a s překvapením dnes nastoupil do nové práce. Dělnická profese s několikaletou praxí. Vyšší plat, pohovoru byl přítomen nejen personalista, ale také ekonomický náměstek. Opakuji, pohovor na dělnickou pozici. Jeden telefonát před dvěmi týdny a smlouva na dobu neurčitou s vyšším platem po 14 dnech. Jsem životní optimista a věřím. 

1, věřím, že se najde někdo, kdo mi vysvětlí, co si mám myslet a co je správně a pravda

2, věřím, že když se rozevírají nůžky mezi pracujícími, kteří jsou ochotni změnit práci, něco pro to udělat a více makat, aby měli lepší mzdu, tak že bude tento deficit dorovnán i ostatním. Přece nechceme, aby rozdíl mezi prací a lenošením doma narůstal. Je načase zvýšit příspěvky těm, kteří mají více času, jelikož jsou celý den doma. Na rozdíl od těch, kteří 8 hodin pracují, 2 hodiny cestují a potom by třeba ještě chtěli odpočívat, musí druhá skupina nějak vyplnit volný čas během celého dne. A to něco stojí.