Bojíme se politiků, ale počítačů nikoli. Proč?

Éter je toho plný. Ten politik je neřád a onen nám bere svobodu. Aspoň to nejsou šedé eminence, které také ovlivňují naše životy. A co teprve šedá eminence, na kterou si ani nemohu sáhnout? Naposledy můj život omezilo hloupé auto.

Co mají společného Miloš Zeman, Andrej Babiš a Miroslav Kalousek? Nesouhlasím s jejich názory, ale aspoň jsou pro mě z masa a kostí. Někdo, jež prezentuje veřejně svoje názory, které mají vliv na můj život. Mohu s nimi nesouhlasit a vím, kdo ovlivňuje můj život jinak než chci já. 

Potom je druhá skupina. Šedé eminence. Nevystupují veřejně, jejich strategie je tahání za nitky a nebýt veřejně známí. Jména jako Šlouf, Dalík, Janoušek  apod. známe, jelikož se stali veřejně známými. Většinou ne úplně dobrovolně. Jejich šedá zóna jim vyhovovala, ale přesto i zde je nějaká šance dohledat spojení na osoby veřejně známé, tedy ovlivňující můj život. 

Horší je, když šedá eminence není člověk, ale věc. Mám hloupé auto. Aspoň jsem si to dodnes myslel. Byl jsem přesvědčen, že je hloupější než já. Jinými slovy, o tom co auto dělá, kromě poruch apod., rozhoduji já a auto poslouchá. To celkem fungovalo do doby, než jsem se rozhodl pořídit si další klíč k autu. Mohl jsem navštívit servis, ale nechal jsem si náhradní klíč vyrobit tam, kde se klíče zpravidla dělají a nastavení ovládání jsem se rozhodl zvládnout sám. Jaká to chyba. Poté, co se mi podařilo nastavit imobilizér tak, aby auto dokázal nastartovat i nový klíč, objevilo se na displeji hlášení, mám jej pouze v angličtině, něco ve smyslu omezení rychlosti. Nevěnoval jsem tomu pozornost a to mi hloupé auto neodpustilo. Displej mi to sebevědomě připoměl při předjíždění. Auto se nedostalo přes stanovený rychlostní limit, který jsem tam nezadal. Na displeji se opět objevila hláška o omezení rychlosti, tak jsem se pokorně zařadil a již z pravého pruhu sledoval fabii, která mě s potěšením předjela. Byla to satisfakce za mou předchozí troufalost nejet za ní. Cestou zpět jsem pochopil, že nemá smysl pokoušet něco, o čem za mě rozhodlo auto. Tak jsem si při pomalé jízdě chtěl užít aspoň hudbu. Po nepatrném zesílení se objevil nápis, že hlasitost je omezena na 45% maxima. Skoro nepříčetný jsem dorazil domů a rozhodl se porazit ne úplně hloupé auto s návodem v ruce. Neúspěšně. Strávil jsem sobotní dopoledne telefonáty do servisů. Asi na pátý pokus jsem uspěl se žádostí a s příslibem, že po víkendu zkusí přeprogramovat řídící jednotku.

Moje příští auto bude asi fabie. Chci mít pocit, že jsem v tandemu auto x řidič, ten chytřejší. Rozhodně nechci auto s přístupem na internet nebo samořídící vůz. Co kdyby auto rozhodlo, že cesta na pokerový turnaj není vhodná a zamířilo směrem k opeře? A cestou mi pustilo nějakou hudbu, která je vhodná? Nebo to rozhodne někdo na opačném konci světa sedící u svého PC.

Nejednou jsem si zanadával na politiky. Ale aspoň to není šedá eminence, jako moje hloupé auto. Omlouvám se. Moje auto není hloupé. Co kdyby se rozhodlo, že po těchto řádcích jej nenastartuji?

Bohužel, tato zkušenost je pravdivá.