Pod pojmem výchova si představuji udržení morálního a etického kreditu u mládeže s ohledem na sociální a společenské změny ve společnosti. Bohu dík. Ale bohužel jsou to jen představy.
Generace dnešní mládeže a celá společnost si prošla za posledních dvacet let převratnými změnami a to jak v pozitivním slova smyslu, tak i v tom negativním.Svoboda slova a neomezený přístup k informacím všeho druhu je jistě pozitivní prvek těchto změn, ale každé pozitivum má obvykle i své ale. Nad otázkou, jak v tomto prostředí kohokoli vychovávat mne napadá pouze jedno slovní spojení.
“Být příkladem.“ Tato holá věta, pokud se dá nazvat vůbec větou, je dle mého názoru základním nástrojem, jak výše zmíněného kreditu dosáhnout.
Dnešní mládež to nemá vůbec jednoduché, co se týká orientace v systému, životního stylu a chcete-li, nacházení opravdových životních hodnot. V neposlední řadě i citového naplnění. Negativních vlivů působících na jejich ego je až přespříliš. Myslím tím tedy, že jednou z možností jak tyto vlivy eliminovat je, předkládat jim jiné, opravdové hodnoty oproti telemániím, kde 80% bezduchého programu je o násilí, příkoří a nesnášenlivosti. Zkusme je tedy o víkendu ráno odtrhnout od plazmových velko formátových obrazovek, notebooku a vyrazit s nimi do hor, či na řeku a v plné síle se jim věnovat, aby i oni dosáhli pocitu, že právě oni a právě teď plně odpovídají za svá rozhodnutí v situacích, které je potřeba řešit co nejlépe. Dejme jim šanci překvapit nás. Snad právě v těchto situacích si uvědomí sama sebe a stupiditu smýšlených příběhů neexistujících hrdinů konzumní kultury, nesmyslných fantasmagorií o hvězdných válkách a že čas takto promrhaný je navždy ztracený.
Pokud dovolíte, vrátil bych se ještě k otázce, jestli se zde bavíme jen o mládeži. Stále více nabývám dojmu, že vychovávat nepotřebuje jen naše mládež, ale převychovat potřebuje celá společnost. Těch 25 let svobody nám dalo pěkně zabrat a při pohledu na mocenskou garnituru naši země se mi zdá, že tento úkol je téměř nemožný, ne však zcela.
Vraťme se tedy k původním hodnotám, kdy konzum nebyl na prvním místě a rčení „má dáti, dal“ nabývalo jasných barev.
Nacházejme hodnoty tam, kde opravdu jsou a nenechme se dále klamat vidinou snadných zisků a osobního prospěchu za cenu ztráty cti a vnitřního klidu.
Dnešní mládež není špatná, tak jak si mnozí myslí ze spontánních projevů v dopravních prostředcích, či restauracích. Není horší než ta naše, vychovávána v totalitě. Jen má příliš informačních proudů, které není schopna strávit. Zaleží potom jen a jen na rodičích, učitelích a celém tomto prostředí, jak s tímto faktem naloží
