V zajetí chlastu aneb zpověď učitele – prázdniny

Takové prázdniny, to je opravdu nebezpečná věc. Zvláště pro učitele alkoholiky. Věřte mi. Najednou, máte tolik volna, že nevíte co s ním. Pořád si říkáte: Dám se dohromady, udělám si přípravy na tu svou 4.MP, aby odmaturovali bez problému, s radostí a všichni. Jenže! Potkáte Radka ze 3. MA a všechno je jinak.

„Dobrý den pane učiteli.“ Zdraví mne Radek hned před vchodem na rozpálené zahrádce.

Pamatuji si ho, jelikož to je opravdový průserář. Už ho řešil i zástupce a má opravdovou podmínku.

„Ahoj Radku.Tak jak si užíváš prázdnin.“ Opětuji pozdrav, jako by jsme byli léta sousedi.

„Je to na prd pane učiteli, musím makat jako čert a ten reparát od Táhlovského stejně neudělám.“

„Já myslím, že to zvládneš.“ Snažím se ho uklidnit a minout. Mířím tedy přímo dovnitř na bar.

„Deset?“ ptá se barman Eda

„Pil jsem snad někdy něco jiného?“ proběhne obvyklá konverzace mezi mnou a Edou. Je to takový náš ceremoniál, kterému rozumíme jen my dva. Najednou se vedle mne přisedá Radek.

„Bože můj, já se Vás fakt nezbavím.“ vmetu mu přímo do tváře s nadějí, aby mi dal pokoj.

„Pane učiteli,….“ mluví tak smířlivě, že i Eda od baru se otočí, co to je za prosebníčka.

„Dejte si s námi panáka,….“ pokračuje 

„Když jsou ty prázdniny,….“ zakončí a ukazuje na bar viktorku.

Ani nemrknu a v okamžiku přistanou na baru dva tuplovaní Ferneti a jen Já vím, že je zle.

„Radku, ale jen jednoho a ty mi slíbíš, že toho Táhlovskýho vyřešíš.“ Zkouším zobchodovat jeho pohostinnost. Kdyby mne tak viděl zástupce. To by mi tu smlouvu na dobu určitou asi neprodloužil. Má to přijít někdy koncem července.

„Jasně pane učiteli.“ kopne ho do sebe jak starej flašinetář z první republiky.

Najednou se za ním objeví potetovaná gorila a strhává ho z barové stoličky přímo na podlahu.

„Ty hajzle, ty si myslíš, že budeš kouřit trávu zadarmo?“ a jak tam tak Radek leží, sražen ze zálohy, tak přímo přede mnou mu ten kretén kope do hlavy. Radek to sice vykrývá a snaží se mu postavit,…ale…. Zkuste se postavit metrákovýmu debilovi, co Vás strhne ze zadu z metrové výšky a už má vymyšleno, kam Vás kopne.

„To snad přeháníte!“ Snažím se ho uklidnit slovem.

Jenže ten kretén se chová jak neřízená střela a dál kope do mého žáka ležícího bezbranně na zemi. Všichni jen přihlíží na to absurdní divadlo a mám nepříjemný pocit, že se i baví. Beru tedy z baru těžký skleněný popelník a třísknu s ním do té holé lebky plné sraček. Debil se zapotácí a padá k zemi. V tu chvíli je mi úplně jedno, jestli jsem ho zabil. Zvedám Radka z kaluže krve a odvádím pryč.

„Tak jestli se tohle dozví zástupce, tak mi tu smlouvu opravdu neprodlouží.“