V zajetí chlastu aneb zpověď učitele – Jitka

Už držím celý týden bez chlastu. Tak to snad se mnou nebude tak zlé. Jen jedno mi dává pěkně zabrat. Jitka Minaříková ze 4.MP. Neustále mne zve do Eventu. To je bar s muzikou hned vedle Sauny a Sauna, to je pro mne konečná. Nevím jak z toho ven.Vždyť bych mohl být její otec. Je to půvabné mládě, co si se mnou hraje a nebo to snad myslí vážně? Podsouvá mi psaníčka do třídnice a mne to fakt nenechává chladným. Musím to řešit.

„Jitko, přijď za mnou o přestávce do kabinetu.“ Vyzývám ji veřejně před celou třídou abych měl alibi.

„Pane učiteli a budeme tam sami?“koketně se mnou šprýmuje.

„Ne, bude tam zástupce!“ reaguji ironicky ale vážně, jak jen to umím a raději mizím abych se nezapletl do jejich očí.

Pavel v kabinetu jako na potvoru nebyl a tak si koleduji o pěkný průser.

„Ťuky, ťuk.“ Jitka. Asi bych to s ní měl řešit na chodbě, jak mi to radil Pavel, ale osm párů zvědavých očí mne zatlačí zpět.

„Jitko, takhle to dál nejde. Jsi prima holka, ale hranice jsou daný.“

„Ale pane učiteli, já si nemohu pomoci, musíme se sejít. Chtěla bych se s Vámi poradit. Je to začarovaný kruh a já nevím jak z toho ven,….“ přeruším ji.

„Jitko nemlž a povídej.Vyřešíme to tady a teď. S čím potřebuješ píchnout?“

„V tom se ke mně přivine, ruku mi přiloží na poklopec a snaží se mi dát francouze.“

Jako když mnou projede blesk. Odstrčím ji tak rázně, že upadne do křesla.

„Tak takhle ne, Jitko, ….“ Cítím jak hořím a nabíjím se vzrušením.Vycházím z kabinetu a dveře nechávám otevřené  abych zpřístupnil pohledy a možná i uši těch na druhé straně. Mezitím Jitka v křesle bulí jak malá želva, a to se nemělo stát. Musím sehnat Pavla, ten mi poradí. Pavel je ve sborovně.

„Ahoj Pavle, potřebuji s tebou mluvit.“ Vyhrknu na něj celý zarudlý.

„Co se děje?“ říká podezřívavě jestli nemám zase kocovinu. Nicméně jde se mnou stranou a vyslechne mne.

„Tak to jsi v pěkný prdeli hochu. Jestli se začne mstít, tak to skončí na policii.“ Uvažuje nahlas a pokračuje

„Měl by jsi se s ní sejít mimo školu a probrat to s ní.“

„To nemyslíš vážně, ta mne převálcuje jak malinu a bude to ještě horší.“

„Tak si dej pás cudnosti, když jsi se do toho takhle zahrabal. Neříkal jsem ti, že individuální návštěvy v kabinetu je cesta do pekel.“ A pokračoval ve svém hledání třídnici.

Vracím se do kabinetu. Jitka tam stále je. Sedí bledá jak po čerstvém znásilnění a kamarádky ji utěšují. ¨

„A ven.“ Zařvu vytočenej, do čeho jsem se to zase zamotal. Můj nepříčetný stav vybudil respekt a v cuku byli všichni venku. Nakonec se zvedá Jitka.

„Ty tady zůstaň.“ A prásknu dveřmi, že slyším ozvěnu jak se proud vzduchu odrazil od skleněné stěny.

„Dobrá Jitko, půjdu s tebou na pivo, ale nic si od toho neslibuj a nebude o tom nikdo vědět. To mi slíbíš.“ Oči se ji rozzářily a vrazila mi pusu na tvář.

„Pane učiteli, přísahám.“ už je na chodbě a poskakuje si jako kdyby ji přeskočilo.

Nevím jak do třídnice propašovala ten lístek se vzkazem, když jsem ji měl do konce vyučování u sebe.

„Tak dneska v osm?“ bylo v záložce na obvyklým místě v třídní knize.

Ten den mám odučíno. Koncentrace úplně v pytli. Začínám se rosit, co se bude večer dít.

Musím se na to upravit, protože, tohle střízlivej neustojím.