Cestou domů v tom šíleném mrazu se kaji a sám sobě rozkazuji,že se chlastu už nedotknu a jestli ano tak si půjdu lehnout tam mezi ty bezdomovce. Ve dvě hodiny ráno se zdá můj dům klidný. Dokonce se kouří i z komína. Do schránky se raději nedívám, to nechám na ráno. Určitě z ní na mne vyštěkne obálka s rudým jazykem. Zmrzlý na kost se kácím do peřin. Probouzím se po 16-ti hodinách tvrdého spánku a náboj, který jsem si od bezdomovců přinesl nevyprchal. „Tak tedy do boje!“ První věc: poštovní schránka. Jsou tam tři. Tři obálky s vyplazenými rudými jazyky. Finančák, Okresní soud a známý, neznámý exekutor z Ostravy. „Finančák počká.“ selektuji prioritu. Nejdříve soud. To by si taky pro mne mohli přijít. Třesoucí rukou otvírám obálku. Když posílali doručenky, bylo to lepší. Teď to hází přímo. Člověk nemá čas se připravit.
Věc: žádost o navýšení výživného,……..
„Haničko, jak já tě miluji….“ Povídám si sám pro sebe a políbím razítko Okresního soudu dole v zápatí. „To si obhájím. 6000Kč měsíčně ti musí stačit!“Naopak já zažádám o snížení….“Jsem přeci na pracáku.“ pokračují nahlas v úvaze nadité bojovností.
„Tak a teď ta exekutorská svině, co má zálusk na můj dům!“ trhám bojovně obálku.
„A jejda, za týden je zde hlášena návštěva. No prosím, budete očekáváni“ mluvím sám pro sebe a vytáčím kamarádku Jitku, komentátorku z rádia a divadelní herečku, co umí imitovat cizí hlasy.
„Ahoj Jitko, tady Jarda,….“
„Nazdar, to je dost že se taky ozveš. Co potřebuješ?“ ihned mne poznala a je pořád stejně „milá“…vybavuje se mi ve vzpomínkách z dob divadelních.
„Jitko, uměla by jsi do telefonu nadabovat Jílkovou?“
Smích.
„No nesměj se, jsem v průseru a potřebuji zahnat jednu exekutorskou svini od mého baráku.“
„Ty jsi pořád stejnej, pořád samej průser. To víš, že umím. Chceš, aby Jílková u něj objednala reportáž ohledně tvé kauzy, že?“ Morava se v ní nezapře.
„Jak to víš?“ teď se tlemím zase já.
„Už jsem jich dělala 5 a vždycky to zabralo.“
„No sláva bohu ….“ telefon mi vypadl z ruky.
„Promiň a uděláš to pro mne?“
„To víš, že ano, kdy?“
„Co nejdříve, samozřejmě. Za týden ho mám před vraty.“
„Tys tomu teda dal na prdel. Tak já se odpoledne stavím!“
„Jsi zlato. Já jsem si tě mněl stejně tenkrát vzít …..“
Smích.
V 15 hodin, Jitka. Pořád ji to sluší.
„Ahoj a díky. Vrážím ji společenskou pusu jako před léty.“
„Za to ty nějak chátráš.“ Odpoví na kompliment vrozeným černým humorem.
„Pojď, dáš si kafe?“
„Dám. Kde to máš.“ Ptá se po dopisu.
Tady. U kafe čte ten blábol.
„Tak mu zavoláme, panu Magistrovi.“ Říká jako by chtěla objednat pizzu po telefonu.
„To je zajímavé, že všichni tyhle exekutorský kurvy to dotáhly jen na magistra. To svědčí o jejich zamindrákovanosti a inteligenci. Ještě jsem nepotkala exekutora s plným právnickým vzděláním, kterého bych musela takhle řešit.“ nabízím ji sušenku ke kávě.
„A co tvůj chlast?“ mění náhle téma.
„Ani mi nemluv.Bojuji s tím jak nejlépe umím, či spíše neumím.“ koulím očima.
„Potřeboval by jsi sem babu!“
„Jo, ještě to, a uchlastám se do týdne. Ne děkuji, to už tady bylo.“
Náhle přepíná hlas na Jílkovou.
„No tak ho zkusíme co vydrží.“ Vytáčí číslo z dopisu a já se poroučím do koupelny, abych ji smíchem nerušil. To je masakr.
„Dobrý den, pan Doktor Netřeba? "Slyším Jitku Jílkovou za dveřmi koupelny.
„Dobrý den ještě jednou, tady televize Nova Střepiny. Pane Doktore, vy máte v Hradci Králové 15.02. v 9 hod. nařízenou exekuci u pana Ing. Chvástala a my bychom o tom s kolegy rádi natočili reportáž, myslíte že je to možné?“ Dál už jsem neslyšel, protože jsem se málem potloukl smíchy o umyvadlo.
Jitka přišla do koupelny, ale já nebyl k použití.
„Uklidni se, protože myslím, že ti bude volat, tak ať to neposereš!“ Říká absolutně v klidu a navléká se do kabátu.
Nezavolal a 15.02. v 15hod nikdo nepřišel. Na místo toho přišel dopis, abych splatil jistinu a na splátkách úroků se domluvíme později.
Odepsal jsem mu. "Pozdě pane Doktore, jelikož jsem na vás už podal žalobu k Okresnímu soudu za lichvu a současně s tím odeslal dopis na exekutorskou komoru."
