STOPAŘKA - můj osud
Nerad bych probudil partaje a naši stopařku podvodnici nevyplašil. To je dobré.Nevyplašil.Takové kůzle. Jsem nejvyplašenější člověk na světě. Máma mi podává svazek klíčů.
„Který to je?“ pokračuji už hlasitěji, když v tom se otevřou dveře od naproti.
„Co se tady děje?“ rozléhá se tichou ranní temnou chodbou.
„Klid paní Čermáková. To jsem já, Magda.“ Reaguje mamka šeptem.
„Aha. A co se stalo?“ Konverzují šeptem obě dámy ve tmě, mezitím co já zkouším jeden klíč za druhým. Konečně. Zámek cvakne. Zažívám pocity opravdového lupiče. Máma stále vypravuje paní Čermákové noční příhodu. Nechávám je u toho. Ještě by se pletly, kdyby to kůzle na nás čekalo ve tmě s kuchyňským nožem v ruce. Po paměti nahmatám za dveřmi dlouhou lžíci na boty pro vykrytí případného útoku. Rozsvěcím. Nic. Obě dámy nakukují dovnitř za mnou.
„Verčo?“ Zkouším první kontakt na usmířenou. Ani nevím proč ji volám Verčo. Nic. Rozsvěcím tedy i v kuchyni.
„Verčo, jsi tu?“ Nic. Tak je to v pytli. Mega a půl v řiti. Rozsvěcím v chodbě zcela smířený s osudem, jak jsem zase naletěl. A hele. Na věšáku visí má bunda, co jsem na ni navlékl v autě. A vida, tak přece. Opět se stavím do bojové pozice připraven k útoku. V kuchyni čistý. Jako v těch přiblblých seriálech. Zbývá už jen ložnice. S vědomím fyzické přesily rozsvěcím naplno celý byt. Pod peřinou na manželské posteli spí. Kouká ji jen nos. Rychle zhasínám jako provinilec, co přišel pozdě z hospody a trefil dveře dětského pokoje. Je pět hodin ráno. V šest mi jede vlak do školy. Co teď. Psát zástupkyni omluvnou sms, že mi v ložnici spí nahá stopařka je asi hloupost. Dovolenou ve školství v průběhu roku také nedávají. No nic. Musím v tom mámu nechat. Alespoň ji vyzpovídá a celá historka se sama uzavře.
„Mami, ten nůž ale měj po ruce!“ podávám ji kuchyňský dranžírák, co budí respekt už od pohledu.
„Neboj. Třeba to je úplně jinak.“ Uklidňuje mne a staví na kafe. Sedám si k omlácenému umakartovému stolu. Až teď se přitrousí sousedka Čermáková.
„Tak co? Je tu?“ Stále šeptem s nožem v ruce, pro který si stačila skočit v průběhu mého mapování bytu.
„Není teta. Není.“ Chci se ji zbavit. Tady není proč co vysvětlovat. Vyprovázím ji zdvořile ke dveřím.
„A ztratilo se něco?“
„Nevím teta, ještě nevím. Běžte si lehnout, já musím do práce.“ To už je za dveřmi. Zavírám za ni. Teprve teď se mi opravdu ulevilo.
„Co s ní budeme dělat?“ Srkám horkou kávu a ptám se mámy jako bychom našli zatoulanou kočku.
„Co se dělá se zatoulanýma kočkama?“ čte mi myšlenky. Zná mě ze všech nejlépe. Jak by ne.
„Vrací se do útulku. Vězení pro zvířata. Říkala, že zdrhla z basy.“ Poznamenám ironicky u dalšího loku z šálku.
„Blbče. Nechám si ji. Mazej na vlak, ať ti to neujede. Já už to tady s ní zvládnu.“
Cestou vlakem do školy přemítám, co se ji mohlo stát. Lhala o strýci? Lhala o sobě? Kde má rodiče? Je ji nanejvýše dvacet pět. To holky tohoto typu nekončí přece v base. I když v dnešní době? Kdo se v tom má sakra vyznat. Odkopnout a dělat jako že nic? Že to není můj problém. Nebo projevit alespoň trochu toho obyčejného lidského zájmu? Jít do rizika vlastní újmy. Co s ní má máma za úmysl? Vždy toužila mít dceru.
Milan Kalous
Čest poraženým - Kuba -
Jediným racionálním vysvětlením, proč se Kuba na závěrečky vybodl, je fet. Není tajemstvím, že dnešní mládež chodí do školy zhulená, v lepším případě se zbytkáčem. Ne všichni. Třicet procent. Ptal jsem se mistrů, třídního, ...
Milan Kalous
Čest poraženým - Kuba Kubula
Pro Kubu nastal den „D“. Nestavil se. Asi si věří, že na ten třetí poslední opravný termín to dá. Hrdina. Nemám číslo ani na tu Janu. Pokud to dnes nedá, byl tady čtyři roky úplně na nic.
Milan Kalous
Čest poraženým - Kuba
Chyba. Moje. Každý učitel ví, že zajít si na zasloužené pivo do baru v okruhu jednoho kilometru od školy je krajně nezodpovědné. V lepším případě tam potká studenta, v horším jeho rodiče a v tom nejhorším studenta s rodiči.
Milan Kalous
Čest poraženým
Tohle by Vás ale mohlo pobavit, i když to k zasmání moc není. Možná snad jen mé naivitě. Píši to proto, že se to může stát i Vám.
Milan Kalous
Čest poraženým
Nedá mi to, abych nezavzpomínal na pár osobních proher. Proher, které snad ani prohrami nebyly, jak se zprvu zdálo. Tak jak už to v našem raném, nevyzrálém kapitalismu bývá, i já jsem skončil v určitém období na pracáku.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Prodej chaty, 100 m2, Katov
Katov, okres Brno-venkov
3 490 000 Kč
- Počet článků 177
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1463x