Opět ve školství - nástup

Ono se řekne: Vydělej větší peníze jinak než kuplířstvím, loupeží nebo podvodem. V době s 10% nezaměstnaností, žádná sranda. Na jedno místo prý čeká šedesát pět lidí. Pokud chci udržet dům, musím mít jistý stabilní příjem a k tomu  přihodím nějaký melouch.

Vyhoukaná Sowa

Hlavní potíž ale pro mne je, co bych asi tak mohl dělat, když technika letí takovým tempem a všude je poznámka – nejlépe absolvoventy s angličtinou a němčinou slovem i písmem. Jediné řešení - Školství. Už jsem to dělal a tak vím do čeho jdu.

V Jeseníkách hledají učitele elektrotechniky. To bude ono. Vypustil jsem tedy topení, vypnul elektriku a vyrazil za prací. Hory, čerstvý vzduch a čistá hlava.

Na pohovoru zjišťuji, že na toto místo jsou jen dva uchazeči a oba dva berou. Divné.

Že by vysoká úmrtnost ve sboru? Beru to jako výzvu.

Navíc jsem přesvědčen, že na horách je mládež  klidnější, zodpovědnější a skromnější. Né tak docela.

První den mi přišli tři kusy. Druhý den dva a třetí den jeden. A sakra. Asi jim chybí motivace. Říkají si:

„Nový učitel, tak nasadíme vysokou laťku.“

„Jak na ně? Poznámky nic neřeší, podmínečné vyloučení neprojde protože si jsou vědomi peněz, co za ně škola bere a čísla na rodiče stále nemám.Navíc vyhodit celou třídu první týden mi připadá fakt trapný“ Beru tedy posledního „mohykána“ Michala do kabinetu a posílám po něm vzkaz ostatním „spolubojovníkům.“

Váš nový učitel pořádá za měsíc v hospodě „U Špačků“ rockový koncert. Kdo se chce podílet na organizaci, ať se dostaví na výuku. Namnožené na počet jsem to poslal po Michalovi tichou poštou s tím, že je to přísně tajná akce, o které vedení školy nesmí vědět.

 Druhý den jich přišlo patnáct a třetí den všech dvacet.

„No výborně. Tolik organizátorů jsem ani nečekal.“ Vítám tu zajímavou sešlost.

„I když,.. „ uvažuji nahlas, aby neztratili motivaci.

„Pokud každý z Vás sežene pět kámošů a ti kámoši sebou vezmou kámošky, tak to dělá minimálně dvě stě platících a z toho se v pohodě zaplatí kapela a vy máte vstup zdarma!“

Hned se ale opravuji

 „Ne zdarma ne, za polovic. Nebudeme z toho dělat charitu, že?“ hned na to jim pouštím ukázku „Vyhoukané Sowy “ která mi na to včera po telefonu kývla a zahraje za šestku.

O přestávce jim pouštím ukázku AC/DC, Led Zepelín a dalších. Nejsem si totiž zcela jist, jestli jim tyto legendární pecky přes stupidní techno a jiné novodobé sračky neunikly.

 „Pane učiteli, vy si děláte srandu.“ Ozve se nejodvážnější v poslední řadě.

„Ne, pro srandu tady opravdu nejsem. Jsem tu abych vás přitáhl do školy, přivydělal si nějaký peníz a pokud Bůh dá, vás něco naučil.“ Jsou na nich vidět  rozpaky

„Takže začneme s výukou a kdo bude mít do koncertu tři neomluvené absence, nikam nejde.“

Pochopitelně se dostavilo mručení, bučení a mám pocit, že jsem hodně přitáhl. Musím tedy zase trochu povolit.

„Kdo bude mít nejlepší prospěch, vyjednám mu se Špačkem, že může na koncertě roznášet pivo za 200Kč na hodinu.“

To byla trefa do černého.

Vytahují sešity, „brousí“ tužky a výuka může začít.