Popíši příběh kolegy v 1. osobě, jako bych ho prožíval sám. Jinak to neumím. Tak tedy. Nastoupil jsem na ústav před třemi lety, jako mistr odborného výcviku. Předávat zkušenosti z třiceti leté praxe by mohla být i zábava.
Práce dobrá, času dost a kdo má trochu nadhledu nad uvažováním dnešní mládeže, tak ani netrpí. Jsou stejní jako jsme bývali my i jiní, uplakaní i divocí, lhostejní i ctižádostivý. Vybudoval jsem si obranný val proti neovladatelným jedincům a skrytě se těšil z teplého místečka, kde bych mohl vydržet až do důchodu. Ale ouha.
„Pane Chvástal, stavte se za mnou do ředitelny.“ uvítá mne jednoho rána telefonát v kabinetu.
„Dobrý den pane řediteli. Děje se něco?“
„Ne nic, jen taková formalita.“
„Dobrá. Dnes? V patnáct?“ Vím, že v tuto dobu má ordinační hodiny
„V patnáct. Díky.“pí,pí,pí....
To jak rychle zavěsil mne trochu znejitělo, ale říkal formalita, tak formalita. Určitě nějaké papírování.
„Zdravím Vás.“ vítá mne zdá se srdečně. Známe se už tři roky a zatím bez vážnějších úrazů. A hned naváže.
„Jde o to, že přišlo nové nařízení pro Vás, jako pro mistry odborného výcviku. Vy samozřejmě máte k výkonu vašeho povolání kvalifikaci, praxi, maturitu a dokonce i Vysokou školu. Ale oni po nás chtějí i výuční list.“ listuje mými papíry a já stále nechápu.
„Kdo?“připadá mi to tak neskutečné.
„Ministerstvo.“ je vidět, že i on se cítí trapně.
„Cože? A co s tím?“ usedám na nenabídnutou židli.
„No právě, Vy si ten výuční list tady uděláte, ať mají nahoře pokoj.“
„Cože? V pětapadesáti?“ polila mne vlna horka.
„Bude to formalita. Kdyby bylo po mém, tak to tady sepíšeme, a je to vyřešeno.“ uklidňuje mne
„Tak o co jde?“ mnu si nervózně dlaně, co tedy přijde.
„Každý musí složit zkoušku před komisí.“ zní jasný ortel.
„To jako mám se svými studenty skládat zkoušku z toho co je učím?“ Nevěřím svým uším
„Asi tak nějak.“ Dodává na omluvu. I jemu to připadá uhozené
„Ty krávo.“ vypadne ze mne nechtěně.
„Říkal jste něco?“
„Ne, promiňte. Jenom uvažuji nahlas.“ Vzpamatovávám se z té rány.
„A jak to bude prosím Vás probíhat.“ nechávám to už zcela na něm. Jestli se mu tohle zdá normální, tak ať mne do toho uvede.
„No, napíšete si s žáky písemku a patnáctého jsou ústní. Problém je ten, že to právě musí být před tou komisí. Víte kdo sedí na městě a jak po nás středních školách teď jdou. Včera zrovna zrušili první, dvě stě let starou průmyslovku v Praze a další jsou na seznamu....“
„Pane řediteli, to je jek ve špatném snu.“ skočím mu do řeči, bez ohledu na slušné vychování.
„Vždyť jsem Vám říkal, být to na mně, tak si odtud ten kus papíru dnes odnesete.“ zakončuje své vysvětlování nevysvětlitelného.
„Dobře, já s tím problém nemám.“uklidňuji teď pro změnu já jeho.
„Akorát, že ti žáci, co do nich cpu horem dolem ty usměrňovače, reléové spínání, zdroje,... z toho budou mít úžasnou prdel.“ Neberu si servítky, aby si uvědomil, do jaké situace mne tenhle ústav žene.
„Kolego, pro vás to bude hračka, to všichni víme. Při písemkách budete sedět v poslední lavici mimo dosah výsměšných pohledů žáku. Ti ostatně budou mít starosti sami se sebou. Navíc si uvědomí, jak důležité je dnes ten výuční list mít. Berte to jako poslání.“
„A ústní?“opět mu bezohledně skáču do řeči.
„Půjdete zase jako poslední, když už všichni vypadnou. Já s kolegou Králem, co bude zadávat otázky promluvím a věřte mi, že to bude banalita.“ plácá mne přátelsky po ramenou a je vidět, jak i jemu se ulevilo, že to má za sebou.
„Jo, kolega Král.“ přitakávám a dělá se mi fakt zle. Ten mi to dá sežrat. Nedávno jsme měli spolu rozmíšku o tom, že kluci z teorie nic neumí a že vůbec nefunguje koordinace, mezi teoretickou výukou a naší praxí. Nejsou schopni nám mistrům dodat podklady, co zrovna v teorii berou a jakou formou to berou, abychom to do nich nakopali stejným způsobem i v praktické výuce. Nejsou schopni jakékoliv komunikace, protože mistr je jen mistr a učitel je pan učitel. To ale tady řediteli vysvětlovat nebudu.
„No a jinak taky něco pozitivního. Praktickou zkoušku a ročníkovou práci dělat nemusíte. Tam komise nebude a kolegové vám to samozřejmě napíší.“ zakončuje vítězoslavně podáním ruky.
„Tak Vám pěkně děkuji pane řediteli a já se jdu připravovat na teoretickou část zkoušky.“ Mizím.
Stále tomu nevěřím.
P.S. Z písemky jsem dostal dostatečný,( až na to, že na mne Gábor ukazoval z předposlední lavice vztyčený prostředníčekla, Čermák pořád vykřikoval, "Pane učiteli neopisujte!") to docela šlo. Čtyřku jsem měl za to, že jsem se nedopracoval ke konečnému výsledku. Postup, vzorce a celé to sáhodlouhé povídání o zdroji napětí tam bylo.Sice jsem to tam panu kolegovi napsal, že nemám kalkulačku pro konečný výpočet,ale bodové hodnocení je prý bodové hodnocení.
Z ústní mi komise milostivě dala CHVALITEBNÝ, takže celkově: DOBRÝ
BINGO
