Co to?-

Nemyslím,  že by život  potulných kejklířů jako je Venda byl nějak jiný, či dokonce horší. Ba naopak. Je to svět  bavičů, svobodného užívání  světa a často nevídané pohostinnosti  ve společenství, co umí ještě  držet při sobě. Proto, když se  objevil  Béďa, bratr Vendy, měl jsem upřímnou radost, že o něj bude  postaráno a já se ho konečně zbavím .

„Dobrý den, já  jsem  bratr Vendy“

„Vím, říkal mi o Vás.“ Zvu urostlého chlapíka ve značkových hadrech  dál. Setkání  to  bylo dojemné. Po dvou letech, to víte .Vyšuměl  jsem do svého pokoje, ale přes  skleněnou  výplň dveří  nešlo jejich  rozpačité, ale upřímné povídání neslyšet.

„Čau bráško. Co jsi to zase vyváděl?“

„No to víš, ne všechno se  vždy  povede?“  argumentuje neohrabaně,  ale  jako vždy s humorem.    
Po nesmělém,  ale srdečném potkání se po dvou letech, nastává bod zlobu.

„Hele Vendo, měl bych pro tebe práci.“ pouští se na tenký led  Béďa,  ikdyž  si je  vědom  skutečnosti, že Venda nikdy pracovat nebude.

„Co to?“  

„Hele brácha  nech  těch kravin. Myslím to vážně. Pokud nebudeš mít trvalý příjem, skončíš zase v lochu. Máš dluhů tři prdele, exekutoři si už brousí zuby a ty na to co to?“ hladina zvuku se v kuchyni zvyšuje  a pak náhle pauza. Dlouhá pauza.  Ani Venda  neoponuje .

„Pamatuješ  na naší  sestřenku Johanku. Koupili novou atrakci z Dánska a budou ji stavět na Matějské. Potřebují tam pomoc a každá ruka dobrá“

„Aha.“

„Fakt  toho nech.“  Snaží se proniknout   jeho neskrývanou apatii k práci a pokračuje.

„Dají ti dvacet tisíc a bydlení zdarma. Kdo tohle dneska má?“

„Ale já mám už rozjeté fólie.“

„Jaké fólie? Zase nějaká  čórka. Běž s tím do hájzlu?“ Zvuková hladina se opět zvyšuje a přátelské setkání se nenávratně mění v hádku.

„Vždyť je to  čistý obchod.“ Diví se Venda,  proč mu bratr nerozumí, že chce jen svobodu podnikání.

„Jaký obchod ty bejku. Máš to zdaněný? Vždyť nemáš ani  živnosťák. Co mi to tady meleš za bludy?“

„Béďo, za den vydělám tolik, co u Johanky za čtrnáct dní.“ Dál nevzdává svou obhajobu

„Koupím, prodám. Tak jako ty ve stánku s kolbásama. Akorát na to jdu od lesa.“ Zavtipkuje.

„Ty Vole, ty na to jdeš od chlíva a skončíš zase v na hnoji. Ale pak nepočítej, že ti budu pomáhat.“slyším jak obléká bundu a mizí.

„Ach jo. Tak mi Venda zůstane asi dál na krku.“ Postesknu si  sám sobě. Jeho jednorázové pochybné kšeftíky  ho v žádném případě  neuživí a já z něj budu měsíc co měsíc tahat nájem po kusech. To už tady bylo. Ano umí vydělat peníze, ale umí je taky hned roztočit. Jakýkoliv smysl pro pravidelnou práci absolutně postrádá.

„Vendo?!“ jdu po něm, když  je  zřejmé, že bratrova pomoc byla smetena ze stolu.

„Nic mi do toho není, ale měl by  jsi  to ještě jednou zvážit. Je to jistota. Každý  měsíc  jistý příjem a zaplacené sociální a zdravotní …“ nestačím dokončit.

„ Jardo, když víš… já bych ztratil tu svobodu sebe rozhodování…“ Můj protažený obličej  mu  pomáhá navázat  na myšlenku

„Abych si mohl  dělat kdy chci, co chci a jak chci.“ Ale to už se zvedám a rezignovaně mizím v pokoji.

„Ty jsi nahlásil na pracáku, že bydlíš u mne? Já, že ráno  tě tu sháněl exekutor, jestli tu bydlíš? U sestřenky  jsi mohl být dobře schovaný.“ Mizím s touto  výtkou a nechutí  se s ním dále  bavit o čemkoli.