Ne jeden, ale hned několik etiopských klášterů tvrdí, že uchovává archu úmluvy. Stejně tak je v Evropě dodnes pár míst, kde má být uložen svatý grál; legendární kalich nebo miska, v němž byla prý zachycena Kristova krev po probodnutí jeho boku. Objekt, jenž se vydali hledat rytíři Kulatého stolu v artušovských legendách.
Svatý grál v katedrále ve Valencii
Přestože se jistě vyprávěla už dříve, legenda o svatém grálu se poprvé objevila v písemné podobě až během 12. ve Francii, kdy jej kronikář Chrétien de Troyes popisoval jako mísu; teorií o vzhledu grálu však byla spousta, jednou z nich byl dokonce kámen spadlý z nebes. Kronikáři a vypravěči si prostě legendu proměňovali bez velkých obtíží a spojení s jednotlivými postavami artušovského cyklu bylo různé; podle nejstarší verze Chrétienovi byla obsahem grálu pouhá hostie určená k vyléčení zraněného otce Krále rybáře (podle jiných verzí byl Král rybář a jeho otec jedna a ta samá osoba, které se rovněž říkává Zraněný král).
Během středověku se také objevilo několik míst, kde se měl grál uchovávat. Relikvie byly v této době i záležitostí prestiže, takže vlastnit trn z Kristovy koruny, třísku anebo třeba hřeb z kříže musela většina významnějších míst, která tak získávala pozornost poutníků. I sami monarchové byli často náruživými „sběrateli“ relikvií včetně našeho císaře Karla IV., jenž v tomto ohledu rozhodně vynikal. Od císaře Svaté říše římské se to ostatně očekávalo.
Mezi nejčastěji skloňovaná místa v souvislosti s grálem patřilo opatství Glastonbury v Anglii nebo Rosslyn ve Skotsku; obě lokace se staly oblíbenými v mysteriózní literatuře, ale grál v nich nikdo nikdy neviděl. Jinak je to v případě kalichu v katedrále ve Valencii.
Fascinující průčelí středověké katedrály ve Valencii, která byla za maurské nadvlády přeměněná v mešitu a později znovu v katedrálu. Arabské vlivy jsou viditelné na první pohled.
Podle legendy přinesl kalich do Říma z Levanty svatý Vavřinec a odsud do Španělska bezejmenný voják a grál byl uložený v Huesce, jenže vytratil se spolu s arabskou invazí v 8. století. Snad ho nalezli mniši z kláštera San Juan de la Pena v Aragonii, odkud pochází první písemná zpráva z roku 1134, kdy se měl nacházet v jejich držení, a právě aragonský král jej od nich obdržel o dvě století později jako darem. Tak se dostal do Valencie, odkud byl pouze dvakrát krátce odnesen během občanské války, neboť se místní věřící obávali rabování.
Historici se shodují, že jestli by některý z předpokládaných svatých grálů mohl být pravý, je to ten valencijský; v 60. letech proběhla uhlíková analýza, podle které pochází z oblasti Blízkého východu a byl vyroben někdy mezi lety 300 př. n. l. a 100 n. l. Je vyroben z jediného kusu achátu, který byl ve středověku „vylepšen“ o zlaté držadlo.
Pokud tedy věříte, že na artušovských legendách může být něco pravdy, vydejte se do Valencie. Existují sice i další místa, na kterých by se měl grál nacházet, ale kde jinde ho můžete skutečně spatřit na vlastní oči?
Podpořte mě a staňte se fanoušky na facebookové stránce, kde najdete mnohem víc zajímavostí o středověku, historii nebo literatuře. Pokud vás zajímá další moje tvorba, navštivte autorské stránky. Obojí mi velice pomůže při práci na nové knize, která se odehrává právě na středověkém Iberském poloostrově.
