V dnešních středověkých perličkách se nebude jednat o staré dobré vylodění Viléma Bastarda roku 1066, ale podíváme se na polozapomenutou historii z období Jana Bezzemka, jehož neúspěšná vláda přinesla i zahraniční intervenci: a to přímo francouzskou. Chybělo jen málo a na anglický trůn totiž v jeho době mohl usednout francouzský princ z rodu Kapetovců.
Souboj Ludvíkových a Janových rytířů.
Na počátku invaze stály vleklé vnitřní problémy v Anglii po smrti Richarda I.. Tento král, zvaný Lví srdce, byl zabit šípem během obléhání vzbouřeneckého hradu a na trůn nastoupil jeho mladý, ambiciózní bratr Jan. Přestože jeho matka byla zkušená politička – a intrikánka – Eleonora Akvitánská, od počátku se rozhodl zařizovat věci po svém.
Rozhořčení vyvolala už jeho ztráta Normandie ve prospěch francouzského protějšku a následné pokusy získat ji zpět nenávratně zatěžovaly státní pokladnu i lidské zdroje. Jan nebyl právě úspěšný ani v získávání přátel; klid na skotské a velšské hranici musel rovněž udržovat hrubou silou.
Vrcholným poškozením reputace se stal spor s papežem, bez jehož svolení se rozhodl jmenovat nového arcibiskupa v Canterburry. Následovala exkomunikace, tedy vyloučení za samý okraj křesťanské společnosti a neuvěřitelný šrám na králově pověsti. V roce 1213 se musel Jan papeži podřídit, projít ponižující procedurou pokání a zaplatit značné odškodnění církvi.
V této situaci se nespokojení baroni zejména ze severu Anglie rozhodli vzít věci do svých rukou. Jejich důvody byly i velice osobního rázu; je známo, že část z nich dlužila králi značné peníze, další naopak přišli díky Janově politice o velké majetky ve ztracené Normandii. Vzbouřili se také Velšané a králi nepomohla ani nedávná katastrofa u Bouvines, kde Francouzi na hlavu porazili jeho oddíly i spojence z Říše.
Pokusy o mírové ujednání sporu nevedly k ničemu; král sice souhlasil s přijetím slavné Magna Charty ochraňující především šlechtická a církevní práva, ale vzápětí ji porušil. Vypukla dlouhá a krvavá válka mezi Janem Bezzemkem a barony, kteří si na pomoc přizvali samotného francouzského prince Ludvíka, pretendenta anglického trůnu.
V květnu 1216 se k Janově hrůze podařilo přistát u anglického břehu francouzskému invaznímu vojsku. Ludvíka nepodporovali jen vzbouření baroni, ale také skotský král a Velšané. Janovi před postupujícími Francouzi ubývaly síly; značná část jeho vlastního dvora se rozprchla. Pokusy o protiútok ztroskotaly a anglický král při zoufalém pochodu ztratil podle kronikářů většinu svého majetku včetně korunovačních klenotů, které pohltil zrádný pohyblivý písek. Nakonec se Jan nakazil úplavicí a během několika dní v bolestech zemřel; zlomený a opuštěný. Mnozí současníci tvrdili, že ho nepřátelé otrávili. Král Jan byl poražen.
Ludvík, v tu dobu pán značné části Anglie, se v Londýně o deset dní později nechal korunovat anglickým králem. Problém představoval věhlasný turnajový rytíř ve výslužbě, Vilém Maréchal, kterému umírající Jan svěřil pod ochranu svého nezletilého syna Jindřicha. Tomu se podařil diplomatický zázrak: vzbouřené barony uchlácholil slibem dodržovat Magna Chartu a na svou stranu dostal také papeže. Nikdo netoužil po tom, aby se celá Anglie dostala do rukou Kapetovců.
Bez spojenců neměl Ludvík v Anglii naději. Poslal sice pro posily do rodné Francie, avšak ty se podařilo zničit ještě na moři. Poslední zoufalou bitvu vybojoval v květnu roku 1217 u hradu Lincoln. A prohrál. O několik měsíců později podepsal mírovou smlouvu a Anglii opustil s odškodněním a bez vytouženého královského titulu.
Od té doby to byla Anglie, která častěji zasahovala ve francouzských záležitostech. Ani mocný Napoleon nedokázal po stovkách let dávného nepřítele porazit na moři a zopakovat úspěch prince Ludvíka. Anglie zůstala samostatná a invaze už se povedla jediná a spíš symbolická – Vilému Oranžskému.
P.S.: Před několika lety natočil stárnoucí Riddley Scott svou variaci na Robina Hooda, kde velmi volně pracuje také s těmito událostmi. Francouzi nicméně v jeho pojetí historie byli chrochtající banda ožralů, které rozehnal obtloustlý zbojník a horda lesních dětí. Nu což, umělecká licence.
Pomozte vytvořit skupinu fanoušků historie a cestování a přidejte se na oficiální facebookovou stránku. Zde najdete zajímavosti ze středověku, literatury i různorodých kultur. Podívejte se také na autorské stránky a přečtěte si o mých historických románech nebo pohádkách pro děti. Mám tam pro vás ostatně přichystanou novou povídku.
