Středověcí tyrani: Vilém Bastard

Středověk bývá často považován za mimořádně krutou a barbarskou dobu. Dnes už víme, že to nebyla tak úplně pravda. Mnohé země pod správou schopných šlechticů a panovníků vzkvétaly. Přesto existovali vládci, kteří se zapsali do dějin i svými strašlivými činy. Jedním z nich je Vilém Bastard, později lichotivěji zvaný Dobyvatel.

Vilém se narodil jako syn normanského knížete Roberta, potomka vikingských dobyvatelů, a jeho milenky, koželuhovy dcery Herlevy. Vikingská krev zřejmě udělala své a ještě víc situace, do které se Vilém dostal po smrti svého otce na pouti do Palestiny a náhlém úmrtí bratra; dlouhá léta svého dětství a dospívání strávil bojem s vlastní šlechtou o moc. Aristokraté nechtěli uznat jeho nástupnictví zkažené „špinavou“ krví. Dva nejodbojnější lordové jej dokonce nazvali „degenerovaným bastardem“, čehož posléze velmi litovali. Vilém srovnal se zemí jejich hrady a tvrdou rukou uchopil vládu v Normandii. Ve svých devatenácti letech měl konečně domácí záležitosti vyřízené a mohl se poohlédnout po manželce. Zvolená Matylda, drobná dcera flanderského hraběte, se sice nechtěla vdát za bastarda, ale když ji Vilém podle legendy ztloukl, na manželství přistoupila.

Ambicióznímu vévodovi ovšem Normandie nestačila; Anglie byla blízko a slabá, se stárnoucím panovníkem bez nástupce. Vilém s ním udržoval víc než přátelské styky a mnohokrát naznačil svůj zájem o anglický trůn. Není úplně jasné, jestli mu král Edvard Vyznavač následnictví slíbil nebo ho naopak na smrtelné posteli zaručil mocnému anglosaskému šlechtici Godwinovi, ale Vilém své nároky hodlal podpořit silou. Roku 1066 se vylodil na anglickém pobřeží s armádou složenou především ze skvěle vyzbrojené normanské jízdy a ve slavné bitvě u Hastingsu Godwinovo vojsko zničil.

Pravé peklo však nastalo teprve při podrobování Anglie. Přestože ani předtím nebyl Vilém právě příkladem milosrdného vládce, jeho postup na severu země šokoval i největší podporovatele. Vévoda v žádném případě neměl zájem o kompromis se šlechtici podporujícími svého mrtvého konkurenta; okamžitě začal s konfiskacemi půdy, kterou přiděloval svým příbuzným nebo samotné koruně. A nejen to. Na severu rozpoutal akci, kteří mnozí historici označili za první cílenou genocidu v anglických dějinách.

Severní Anglie byla vždycky problematická oblast; po několik staletí zde vládli samostatní panovníci a byl tu také významný vikingský vliv. Sever Anglie byl – a je – nedostupný a mnohem odtrženější od děje na kontinentu. Místní šlechta nikdy neměla ráda cizí zásahy a proti Vilémovi se bouřila víc než ostatní. Proto musela být potrestána. Vévodovi muži se na sever vydali s jediným úkolem: zpustošit všechno. Vesnice nebyly jen vypáleny, ale také vyvražděny včetně žen a dětí. Zapalovali sklady obilí a zabíjeli dobytek, aby ti, co uprchli, neměli co jíst. Solili také půdu pro zničení veškeré budoucí úrody na léta dopředu. Přicházející zima měla zahubit ty, kteří přežili. Kanibalismus se stal běžnou součástí přežívání. Orderic Vitalis, normanský kronikář, popsal, že zahynulo víc než sto tisíc lidí hladem při tomto strašlivém postupu.

Mnohokrát jsem chválil Viléma v této knize, píše Orderic, ale o tomto strašlivém masakru nemohu říci dobrého slova. Bůh jej potrestá.

Nebylo kronikáře sebevíce nakloněného vévodovi, který by omlouval jeho postup. Vilém se tak stal jedním z nejkrutějších vládců anglických dějin a také jedním z prvních, kteří používali systematickou genocidu vzpurných oblastí na evropském kontinentu. Dobyvatel zemřel na svém trůně a v dalších letech vlády už nikdy podobný krok neučinil. Nebylo ani potřeba; sever byl podrobený. Terorem hrůzným i pro otrlé oči středověkého člověka.

Máte tipy na další středověké tyrany? Přidejte se na oficiální facebookové stránce a napište mi je. Podívejte se také na autorský web, kde najdete vše o mých historických románech nebo středověké pohádce pro děti.