Příběh rytíře a posléze mocného křižáckého šlechtice Raynalda ze Châtillonu patří mezi děsivé případy toho, kam až může zajít osobní chamtivost a ctižádost. A také toho, jaké příležitosti se nabízely ve středověku – a nabízejí se dodnes – nekompromisním a bezskrupulózním lidem bez ohledu na jejich původ.
Raynaldův hrad Kerak v Zajordánsku
O Raynaldově původu se toho totiž ví velmi málo. Snad pocházel z okruhu drobné francouzské šlechty, nejspíš jako jeden z mladších synů. Možná z nedostatku příležitostí v rodné Francii se přidal ke Druhé křížové výpravě, která skončila známým fiaskem roku 1149 u Damašku a odchodem většiny křižáků zpátky domů. Raynald se nicméně rozhodl zůstat. A pro křižácká panství v Zámoří to mělo mít katastrofální důsledky.
Přestože neměl původ ani peníze, podařilo se mu zlomit srdce mnoha dam svým mohutným vzrůstem, ryšavými vlasy a nespoutanou energií. Jednou z těchto dam byla i čerstvě ovdovělá Konstancie, samotná kněžna z Antiochie. Bez porady s vlastní šlechtou a církví ani s lenním pánem, tedy byzantským císařem, se Konstancie brzy za Raynalda tajně vdala. Ve své době to byl skandál bulvárních rozměrů; nejenže Raynald byl bezvýznamný, ale především měla kněžna své povinnosti vůči císaři i jeruzalémskému králi, jimiž doporučené nápadníky vytrvale odmítala.
Raynald se tak přes noc stal z pouhého rytíře knížetem a vládcem druhého nejvýznamnějšího křižáckého panství v Zámoří. Tento krok nepotěšil nikoho. A další kroky naopak poštvaly všechny proti Antiochii. Raynald se rozhodl, že jako kníže je skutečným vládcem. Byzantskému císaři vypověděl věrnost i placení tributu a co bylo horší, rozhodl se proti němu přímo vytáhnout.
Na kýženou válečnou výpravu byly však potřeba peníze, které se daly rychle získat jen od církve. Antiošský patriarcha Aimery, jeden z největších učenců své doby, je odmítl poskytnout, a proto jej Raynald nechal zajmout a mučit. Jeho rány dal namazat medem a nebohého muže nařídil přivázat na střechu citadely vystaveného slunci, které umí být v Zámoří skutečně kruté. Aimery nakonec zaplatil a podařilo se mu uniknout. Raynalda jeho další osud stejně nezajímal; měl jiné plány.
O několik měsíců později se jeho muži nečekaně vylodili na byzantském Kypru, na pomoc přišli také arménští vzbouřenci, kteří měli s Byzancí nevyřízené účty. Kypr byla jedna z nejbohatších oblastí mocné říše, její obilnice a zároveň vinařství. Stačilo pár týdnů a zbyl popel. Raynaldovi si počínali vskutku nevídaně; řečtí kronikáři popisují, že se nezastavili před ničím. Srovnávali se zemí kostely a kláštery a zabíjeli kněze i mnichy. Jeptišky hromadně znásilňovali a pak vraždili. Vraždili také obyčejné obyvatele, včetně žen a dětí. Každý kousek zlata nebo stříbra byl roztaven a na lodích odvezen do Antiochie. Raynalda čekala pohádková kořist. A také císařův hněv.
Během dalších měsíců se obrovská byzantská armáda vydala potrestat Raynalda. Znovu podrobila Armény a antiošský kníže se třásl strachy. Nehodlal bojovat, zbývalo tedy jediné: prosit. S dary a poníženým poselstvím vyslal své muže napřed, aby je vzápětí následoval v kajícnické košili a bosý. Tak ho přijal císař a nechal jej hodiny čekat, než mu odpustil. Zbavil ho postavení a Antiochii znovu podřídil své moci, jenže nevzal Raynaldovi život. To byla chyba.
Rozzuřený a ponížený rytíř se rozhodl soustředit svou nenávist na sousední arabská území. Při jedné kořistnické výpravě však padl do zajetí a marně prosil o vykoupení. Nikdo neměl zájem na jeho návratu. Celých šestnáct let strávil ve vězení; tak dlouho, že si snad všichni mysleli, že musel dávno zemřít.
Vrcholem krutosti srovnatelným s invazí na Kypr byl útok z roku 1182, kdy se rozhodl udeřit na samotnou Mekku, nejsvětější město islámu. S malou pirátskou flotilou vyplul Rudým mořem potápět lodi s poutníky do Mekky, plenit a vyvražďovat bohatá obchodní města na arabském a africkém pobřeží a ohrozil samotnou Medinu. Do Mekky nedoplul jen kvůli narychlo postavenému egyptskému loďstvu, které piráty zahnalo zpátky. Mnoho mužů z Raynaldových lodí se podařilo zajmout a posléze byli v Mekce veřejně ukamenování, avšak Raynald sám unikl. A Saladin, nejmocnější muž tehdejšího arabského světa, mu osobně přísahal pomstu.
Naplnila se teprve o pět let později po neslavné bitvě u Hattínu, největší křižácké katastrofě v dějinách. Raynald patřil mezi ty, kteří naléhali na otevřený střet se Saladinovou armádou a během smutné bitvy byl zajat spolu s jeruzalémským králem. Arabští kronikáři zaznamenali historku popisující poslední okamžiky života ryšavého rytíře. Společně s panovníkem Jeruzalémského království, na kterého měl v posledních letech obrovský vliv, byl přiveden do Saladinova stanu. Král Guy se v tu chvíli velice obával o svůj život a měl obrovskou žízeň, ostatně jako všichni dehydrovaní křižáci u Hattínu, proto mu Saladin nabídl pohár naplněný ledem; krále zabíjet nehodlal. Guy se napil a podal zbytek Raynaldovi. Něco takového Saladina rozhořčilo. Osobně prý srazil Raynaldovi hlavu, snad před očima strachem se třesoucího krále, a nechal tělo ryšavého rytíře hodit psům.
Tak skončil život muže, který za sebou zanechával krev, smrt a sváry rozdělující celá království. Za svůj život se mu podařilo získat srdce dvou bohatých žen, obrátit proti křižákům byzantského císaře, rozsévat sváry uvnitř Jeruzalémského království a nakonec křižáky dohnat k události, díky které málem zmizeli z dějin. Od té doby se ostatně tolik nezměnilo. Ať se tvrdí cokoli, strašlivou zkázu může napáchat i jediný, dostatečně ambiciózní člověk.
Máte tipy na další středověké tyrany? Přidejte se na oficiální facebookové stránce a napište mi je. Podívejte se také na autorský web, kde najdete vše o mých historických románech nebo středověké pohádce pro děti.
