Sova láme charaktery

Od začátku léta zvěř, konkrétně Kocour, pes a můj mladší bratřík, jeví známky nepokoje. Balení zavazadel spouští panickou reakci. Bratr se zoufale snaží spárovat ponožky bez ohledu na barvu. Kocour se psem při první příležitosti naskočí do auta a pak tam setrvávají, aby náhodou neodjelo bez nich. Pro tyhle tři je prázdninový pobyt na chatě vrcholem roku. Pro každého z nich z jiného důvodu.

Kocourek si brousí drápky. Čímpak asi sovu překvapí?

Pes se těší, že na okolních loukách bude moci konečně vyvinout rychlost, ke které byl stvořen. Trénuje nejprve se srnkami. Jako správný borderkoliák, žádné štvaní zvěře. Vyhlédnuté srnce velkým obloukem nadběhne jako zatoulané ovci. Pak jí rychlým přebíháním postupně přemístí až do naší částečně oplocené zahrady. Kdybychom mu to nezarazili, za chvíli by měl kolem chaty celé stádo. Pasení srnek je však pro Abara jenom rozcvička na hlavní letní atrakci, korekci ega sportovců.

Můj téměř zletilý bratr Richard na chatě vždy omládne. Se svými kamarády ze skautu chodí v noci na výpravy do nedalekého pionýrského tábora krást vlajku. Většinou jim tato zábava vydrží celé léto. Loni byli konečně úspěšní. Již po třech dnech se jim podařilo potichu proniknout do tábora, obelstít stráže a vlajku ukořistit. Jejich triumf vybledl, když si ráno přečetli nápis vyšitý na vlajce – „Tábor neslyšících“.

Úplně nejvíc si prázdniny na chatě užívá Kocour. Letos však jeho sebevědomí lesů pána dostalo ťafku. Za teplého počasí kocour tráví noci obvykle venku. Druhý den po příjezdu na chatu mě někdy kolem druhé probudil odporný jekot. Jako když škrtí hejkala. I pes se vymrštil a rozštěkal. Otevřel jsem dveře ven a pes s bojovným řevem vylétl do noci. Právě včas. Sova obřího rozpětí si vyhlédla za oběť našeho kocourka. Nalétávala na něj s bojovým pokřikem, při kterém mrazilo. Kocour se krčil v koutku pod převisem stříšky, zježený jako dikobraz. Pes mu přišel na pomoc v poslední chvíli.

Šok lovce, který se stal kořistí, změnil psýchu našeho suveréna. Sova přilétá každou noc. Odporně ječí a hledá svého kocourka. Marně. Z našeho zabijáka se stal kocourek domácí. Vychází z chaty pouze za dne, v noci jen za našeho doprovodu. Při večerních procházkách se úzkostlivě drží v blízkosti psa a neustále se ostražitě rozhlíží. Nikdy dříve na zavolání nereagoval. Teď stačí říct „Sova!“ a je za skříní.

Já na chatě píšu pohádku na pokračování, dnes si můžete přečíst již desátý díl. Nebo přehrát mp3. Změna chování Kocoura mě zaskočila. Nevím, jak si s ní v pohádce poradím. Děti nemají v lásce lámání charakterů. Klaďas má zůstat klaďasem a ve zkoušce obstát. V pohádce i v životě. Třeba mě Kocour ještě překvapí. Pokud ano, dám vědět.