V neděli jsem zapomněl na Svátek matek. Prasklo to u oběda. Nejmladší šplhounek se vytasil s krabičkou bonbónů pro máti a ta zase s kyticí pro babičku. Já avízo v médiích nezachytil. Dusnou atmosféru naštěstí rozehnal Abar. Objevil v kuchyni kocoura. S malým k. Pracovně ho pojmenuji Bobeš, protože nemám souhlas jeho majitele o něm psát. Také v lecčems připomíná bývalého ministra .
Bobeš není žádný proletář.
Bobeš je kocour chtěný, teoreticky patří sousedům. Prakticky tráví většinu dne u mých prarodičů. Má mírnou povahu. S výjimkou. Když mu zavadíte o kterýkoliv chlup na břiše, sekne.
Této úchylky využil Abar a s Bobešem rozehrál novou hru. Nejprve jemně kocoura probudil. Přitom si všiml mandelinky, která se Bobešovi procházela v kožichu. Opatrně ji odstranil, aby se při následující hře nezranila.
Pak Bobeše šťouchl z jedné strany. Bobeš se ztěžka převalil na druhou.
A pes ho ponoukl z opačné strany.
Popichování opakoval a stále zrychloval. Bobeš není žádný vysportovaný kocour. Převaloval se jak medvídek.
Atmosféra se vyčistila. Pozoruhodný výkon supícího Bobeše na sebe strhl pozornost celé rodiny. Přispěchal jsem, abych nový kočkopsí sport nafotil. Přitom jsem poutkem fotoaparátu zavadil o chloupky na Bobešově břichu. Ospalá nemotornost kocoura byla rázem pryč. Vymrštil se jako gepard. Zakousl se mi do ruky. A zmizel. Abar za ním smutně hleděl.
Mladší bratr suše poznamenal: „Zapomněl jsi na Den matek.“
Od 1/6/2012 vychází každý týden v pátek nová kapitola pohádky pro zlobivé děti Kocour, pes a sirotek. Trailer na tuto hodně dobrodružnou pohádku najdete zde.
