Mrtvoly se neokusují, pravil pes

Nedávno jsem popsal vyhraněné názory našeho Koucoura a psa Abara. Kocour třeba bezmezně adoroval hejtmana našeho kraje Ratha. Jako každý proletář oceňoval, že už jako špatně placený lékař dokázal zprivatizovat polikliniku. Že dokázal převlékat kabáty rychleji, než on zimní a letní srst. Že byl schopen harmonizovat vztahy s několika manželkami, zatímco na Kocoura se po první nevěře Sísa domluvila s Mícou a ztrestaly ho svornou packou. Nejvíce Kocour miloval doktůrkovy proslovy. Co věta, to džbáneček slizu, který se vylil na protivníka. Kdyby tak on dokázal setřít protivníky, kteří mu nevěří, že ulovil kance!

Moudrý pohled na svět. Občas s otevřenou tlamou.

Pes se nevyjadřoval. Stačilo, že musel vyslechnout mnoho zlých slov, kterými lidé v naší vsi Despotu častovali. Protože naše tradičně konzervativní ves nebyla u mocipána v přízni. Nelíbilo se mu, že jeho páneček zběsile kličkoval po jediné silnici kraje, vedoucí středem obce, aby neulomil kolo. Nelíbilo se mu, že jeho obec nedostala od kraje ani korunu na mateřskou školku a přestavbu školy, které se hroutily pod náporem uřvaných dětí.

Abar má jednu nadpozemskou vlastnost. Když se mu něco nelíbí, nechá si to pro sebe. Nedělá dusno. Pokud nejde o život jeho rodiny. Ale poslouchat neustálé Kocourovy ódy na nejlepšího Lékaře už i jemu lezlo krkem. Alespoň uklidil na neznámé místo barevný Středočeský magazín, který si Kocour odtáhl do pelíšku, aby na jedné z mnoha fotografií milovaného vůdce usínal. Jenže za měsíc tu byl magazín nový, opět ráthuplný. A Kocour měl zase o kom snít.

Až do včerejška. Z noční potulky se Kocour vrátil nezvykle zaražený. Neprobudil máti skokem na obličej. Žral potichu. Vypadal nemocný. Abar si o něj začal dělat starosti. Takhle naposledy Kocour vypadal, když byl ještě kočička. Pak jsme pustili zprávy a bylo to venku. Kocour nejprve tiše čekal, kdy pes konečně začne s tím Já to vždycky čuchal. Ale Abar nic, klidně dál chodil po pokoji a trénoval mouchu.

A tak se Kocour osmělil. Nejprve jen zlehka: Trouba, takhle se nechat nachytat. Když nikdo nereagoval, přitvrdil: Nosit peníze v krabici od vína, to by napadlo jen veverku. I nejblbější policejní pes pozná, že krabicový čučo páchne jinak. Proč si pár měsíců nepočkal, mohl být ministrem a to by mu takové drobné vozil kdejaký poskok z farmaceutické firmy. A hygienicky zabalené. Kdejak mašinfíra je chytřejší. A ani si nevšimne, že se za ním půl roku plíží policajti. To je teda lovec. Za tohle si fakt zaslouží Ordál!

Býval by tak pokračoval asi až do teď. Kdyby se na něj Abar nepodíval tím svým hlubokým hnědým pohledem a tiše nepoznamenal: Mrtvoly se neokusují.

Tak nevím, zda by mě Abar za tenhle fejeton pochválil. Asi je ve mně i kus Kocoura. A jdu si koupit krabicák. Co kdyby?

Od 1/6/2012 vychází každý týden v pátek nová kapitola pohádky pro zlobivé děti Kocour, pes a sirotek. Trailer na tuto hodně dobrodružnou pohádku najdete zde.