Zavilý nepřítel - zbytečný člověk

Žijí mezi námi a škodí, seč jim síly stačí. Výsledky voleb jim nevoní a usilovná práce také ne. Proto škodí a dělají to potměšile. Však poznáte je snadno - podle skutků jejich. Žádné strachy, lidé, čtěte!

K čemu vlastně je takový člověk, jenž neví, jak voní obdělaná půda těhotná osivem a jak zpívá skřivan nad široširými lány, které se vlní až za obzor, za nějž nedohlédneš? 

Nač vlastně je člověk, který nepoznal to potěšení z poplácání kravky po hřbetě před dojením mléka, když se před tím polaskal s kozičkami, než je vypustil z poklizeného a vonícího chléva s vyletujícími jiřičkami  na pastvu?

Kazisvěti

Vyrostlo kvítí v květ,

tu krásu mu závidět. 

Za osud mu zvolil koš

odporný světlonoš.

Kdo že tu krásu vzal,

nu - městský liberál.

Ví takový člověk, jaké to je sevřít svýma silnýma, mozolnatýma rukama dřevěnou násadu dobře vykuté kosy, když se vonící otava kymácí ve větru a čeká na popravu rozhodným opáleným žencem? A jaká slast je její svist? A ví, jak voní čerstvě ukrojená skýva vonícího chleba právě vytaženého z pece a upečeného z mouky umleté z obilí, při jehož zrodu si zpívali růžolící mlatci?

Může takový člověk uvěřit, že čím živi jsme, je země, voda, vzduch a uvědomělá práce? A písně? Hlavně ty národní. A láska - žena a muž, chleba a nůž?

Ne, nevidí, neslyší a necítí takový člověk, protože - nepracuje a krásu nevnímá, krása květin - k čemu asi? Nejí koláče, ho krmí nenávist. 

Jeho vírou řeči kavárenské a cetky ve světle výloh rozzářených jsou pro něj nádherou, láskou pak koupené chvilky jedno jak - a plíce plné dehtu. Napraví se u výrobního pásu, když podáme mu ruku. Stojí o pomoc tu co o střípek štěstí?

Ne, jen překáží takový člověk, jenž demokracii mění v takzvanou a politická korektnost a genderfašismus jsou mu oporami v jeho falši. Kopni do nich a zbude jen kostra umrlcova - městský liberál.