Je česká společnost opravdu rozdělená? Jaké jsou příčiny a jak k tomu přispívají nejrůznější frekventované nálepky. Nejednoznačné hodnocení Listopadu 1989 a co jsme vlastně žili před ním. Květiny v koši a jiné tragédie.
Původně jsem se chtěl zamyslet nad fenoménem rozdělené české společnosti, akcentované zejména v uplynulých dnech okolo 17. listopadu. Radikálně rozdělená společnost má dopady snad do všech aspektů života. Že by nás ale u nás něco nutilo podřizovat onomu dělení svoje každodenní všední kroky, se mi nepozdává. Čili, je naše společnost s ohledem na politiku rozdělená reálně, nebo se jedná spíš o sociální konstrukt? A dosahuje toto dělení až třeba sem? Po odpovědích na tyto otázky jsem začal pátrat a došel jsem k poznání, že sám toho mnoho nevymyslím, protože těmto otázkám se věnovali už dříve jiní, zjevně schopnější než já. Jeden ze závěrů, ke kterým autor textu Vladimír Hanáček došel, je ten, že počátek onoho dělení se kryje s předposlední prezidentskou volbou a základním kritériem tohoto dělení je hodnocení osobnosti prezidenta Miloše Zemana. Přiřazení do skupiny příznivců stávajícího prezidenta je podmíněno spíše sociálně než racionálně, a to prostřednictvím potvrzováním vlastního postoje.
To ovšem neznamená, že česká společnost rozdělená není. Neznamená to, že i když snad postrádáme příčiny uložené hluboko v politicko-historických souvislostech, nemá sociálně konstruovaná realita svoje konkrétní důsledky.
Dle mého názoru se ale protilehlé společenské tábory netvoří pouze na ose Zeman - Antizeman, asi bychom jich našli více, i když nelze vyloučit, že se někdy překrývají. Právě v rešerši k tomuto textu, kdy jsem zjišťoval význam a původ nejrůznějších nálepek, jejichž frekvence je v tomto diskurzu poměrně velká, jsem narazil na překvapivé hodnocení Listopadu 1989, že totiž vlastně nepředstavuje pozitivní změnu. Překvapivé hodnocení alespoň pro mě. Pokusil bych se o krátkou polemiku s tímto hodnocením.
Nevím, zda je v souvislosti s Listopadem 1989 co slavit, ale důvod ke vzpomínce je to určitě. V životě naprosté většiny z nás, kteří se narodili před tímto datem, znamenal důležitý společenský předěl, a to povětšinou s pozitivními dopady. V mé vzpomínce předlistopadový život připomíná cestu temným tunelem bez konce. Příčinou tohoto pocitu nebyl ani tak nedostatek v hmotné sféře (nízké mzdy či výpadky v zásobování), jako to byla vnucená částečná nebo úplná rezignace na kulturní a veřejný život. Plnění kulturních potřeb naprosté většiny "normálních" lidí bylo omezeno formou nejrůznějších filtrů uplatňovaných státostranickým aparátem. Veřejný život by s ohledem na vlastní bezpečnost a bezpečnost a budoucnost vlastní rodiny prakticky tabu. Demokracie totiž byla prázdné slovo. Účast ve volbách (spíše povinná) měla jenom podivný symbolický význam pro nositele moci (výsledek nejlépe tradičních 99,4 %), praktičtější dopad výsledků voleb nebyl žádný. Zvítězit totiž mohla vždy a za všech okolností Národní fronta.
Výčet "předností" předlistopadového režimu by mohl být velmi dlouhý, uchýlil bych se ke krátkému obraznému srovnání. Právě minulého 17. listopadu někdo uklidil do koše květiny položené částí české politické reprezentace na Národní třídě. Z mého pohledu věc nevhodná, ale srozumitelná byla právě částí společnosti a její reprezentace hodnocena jako naprosto nepřijatelné hanobení pietního aktu. Budiž. Pokud vím, případ řešila Policie ČR a posléze ho postoupila k přestupkovému řízení. Pokusme se nyní tutéž situaci přenést řekněme do osmdesátých let. Sám bych mohl přidat žertovnou příhodu z pietního aktu převážení prsti z Dukly nevím už kam. Jakákoliv odchylka od uniformního chování na takovém aktu měla potenciál vyloučení ze střední školy. V případě výše zmíněných položených květin naprosto pomiňme místo, kam by se v té době kladly (výčet možných míst by byl dlouhý). K jejich vyhození do koše by ale téměř určitě nedošlo, protože inkriminovaná místa byla v inkriminovaném čase přísně střežena, a to příslušníky SNB, jejich pomocníky a laickými hlídkami z řad členů KSČ. A kdyby náhodou diverzanta při manipulaci s květinami chytli, určitě by to nespravilo přestupkové řízení (tehdejší tzv. rudý koutek). I takto vnímám rozdíl v atmosféře někdejších let a současnosti.
V listopadových dnech roku 1989 jsem (tuším, že se jednalo o přímý přenos z Letné) slyšel a viděl zpívat Jiřího Dědečka píseň Vraťte mi nepřítele. Tenkrát mě tato píseň trochu zklamala, protože třídního nepřátelství bylo v té době už tak akorát dost. Dnes tu píseň vnímám jinak, protože nevylučuji existenci lidí, pro které je absence třídního nepřítele a potažmo třídního boje problém, přestože doba významně pokročila a Marxovo strukturování společnosti už neodpovídá současné realitě. Nicméně předpokládám existenci skupiny "normálních" lidí, kterým třídního nepřítele nahrazují nejrůznější zobecňující nálepky. Koneckonců on i ten třídní nepřítel byla nálepka, já osobně nikdy žádného neviděl.
Tak jsme dostali tak trochu zpátky na začátek, protože na dnešek lze nazírat jako na střet "pražské kavárny", "sluníčkářů", "havloidů" a "lepšolidí" s "normálními" lidmi. I slovo normální je v uvozovkách, protože v daném kontextu je to také nálepka, protože - kdo určuje onu normu?
Listopadu 1989 přikládají různí lidé různý význam a různě se v tomto smyslu projevují. To je rys svobodné společnosti. Ale ignorovat tuto historickou událost mi přijde krátkozraké.
