Na západě Evropy jde o mnoho

Jedním okem sleduji televizní zprávy a nejde o žádnou zvláštní zábavu. Jejich předmětem jsou dvě probíhající evropské krize - ve Francii a ve Velké Británii. To, jak dopadnou, bude mít nesporně větší či menší dopad na naše životy.

Setrvání Evropy pokud možno ve stávajícím politickém uspořádání vidím jako nezbytnou podmínku pro demokratický rozvoj naší země. Na rozdíl od významné části českého názorového spektra, které vidí v evropských i euro-atlantických strukturách pokleslé slabochy v prostředí     promořeném nejrůznějšími  -ismy, kterými se ještě k tomu snaží infikovat naši "svébytně silnou" demokracii. A to pominu "nitky", které z Evropy vedou bůhví kam. Potom tito vítači všeho negativního dění v Evropě předjímají, řekl bych radostně, dramatické dopady zejména francouzké krize do celého společenství. Spekulace  o možném vývoji britsko-evropské krize, kterou považuji za závažnější než tu francouzskou, jsem kupodivu v takové míře nepostřehl. Nemá smysl a ani se nechci zabývat  dopodrobna reáliemi obou krizí, cosi bych však říci chtěl

Situace ve Francii je jistě vážná, ale dopady jejího vývoje bych nepřeceňoval. Příčina společenského konfliktu má povahu veskrze ekonomickou. Optimisticky věřím, že se Francouzi dohodnou. Jestliže v hodnocení této krize vycházíme z porovnání ekonomické úrovně ve Francii a u nás, tak si uvědomme, že těch 100 euro údajně  přidaných do francouzské minimální mzdy (první impulz k uklidnění) v naší zemi znamená necelých 10 % mzdy průměrné (která je průměrem navýsost aritmetickým). Ale nechci bagatelizovat. Dramatický průběh francouzských událostí skýtá nebezpečí, že voliči této země budou v následujících volbách preferovat politické síly s populistickými a nacionalistickými rysy.

Velká Británie zřejmě sklízí ovoce z alibistického, dva a půl roku starého rozhodnutí uspořádat referendum o setrvání/vystoupení z EU a nyní probíhá veřejná i politická diskuze, odkládá se hlasování v parlamentu a probíhají dvoustranná jednání premiérky s evropskými lídry. Předmětem sporu je  velmi zjednodušeně forma vystoupení - buď řádná dle smluvních ujednání, nebo razantní bez ohledu na ně. Negativní ekonomické dopady razantní formy na Británii i zbytek Evropy by byly mimořádné. Dokonce jsem zaznamenal předpověď možného následného referenda ve výše zmíněném sporu. Za vhodné považuji aspoň stručně poukázat na úskalí, která jsou výsledkem uplatnění prvků přímé demokracie, a  to i v zemi vzorově demokratické, jakou Velká Británie nesporně je. Přeji Britům a všem Evropanům uvážená rozhodnutí.

Osobně se dívám na vývoj v obou evropských zemích mírně optimisticky. Vede mne k tomu dlouhodobé povědomí jejich občanů o demokracii a síle občanské společnosti. Dvacet let po svém vzniku jsme tyto státy považovali za zdroje při budování vlastního demokratického systému. Proto jsem s nimi i v těchto chvílích. Na tom, jak to všechno skončí, hodně záleží.